Roztříštění

Páni. Tak nevím jak vám, ale mně byla zápletka jasná vod samýho začátku, konkrétně vod třináctý minuty, stačí mít nakoukáno něco thrillerů a je to jasný jak facka. To ale nic nemění na tom, že jsem si přesto (a nebo právě proto) tenhle další povedenej Netflixův kousek perfektně užil. Scénárista se mě sice několikrát pokusil znejistit, chtěl abych zaváhal, ale já ne, byl jsem ve svým přesvědčení pevnej jako skála. A měl jsem recht. Relaxační béčko jedna báseň, po šichtě před další šichtou ideální materiál na proprání mozku. Vynikající je i herecký obsazení, člověk kolikrát čumí kolik dobrejch výraznejch herců je trestuhodně neznámejch, zatímco spousta bezduchejch kvazihereckejch primadon je showbizem uměle vyhoněná mezi hollywoodskou celebritní smetánku. Asi největší dojem na mě udělala strašidelně uhrančivá černá cvokařka ve vedlejší roli. (14.10.2019)

Thanksgiving Day u tchýně, to je vždycky potíž. Navíc se to návštěvou může leckomu pořádně pomotat v hlavě. (Ne)vyléčený alkoholik Sam Worthington zastaví na pumpě, na dcerku u rozestavěného objektu (velmi slušná scéna) začne vrčet toulající se čokl a ona ošklivě spadne. Nedaleko je nemocnice, kam ji rodiče kvapně převezou. Jenže leccos nejde podle plánů, což vyvrcholí tím, že manželka s dcerou z oddělení s CT zmizí. Paranoidní dramata, komu ruplo v bedně, jsou dle mého dokonale vytěžená a přijít s něčím novým je malým filmovým svátkem. Po pár minutách je evidentní, že mnohé nesedí a je jen otázkou, co přesně se stalo. A to může být mnohé – otázka, zda to vůbec někoho zajímá. Tvůrci se nás snaží zmást (smrt první ženy, obchod s dárcovstvím orgánů), já byl ovšem hlavně rád, že tenhle propletenec pochybností skončil. (12.01.2020)

Brad Anderson po Tísňové Lince servíruje další napínavý Thriller, který Vás nenechá vydechnout! Perfektně zahraný Sam Worthington jde do nemocnice se svou manželkou a dcerou, která byla zraněna při pádu z výšky a je odeslána na CT vyšetření. Hodiny ubíhají a dcera s manželkou nikde. Od téhle chvíle nastává solidní paranoia, kde až do posledních minut nebudete vědět, zda je hlavní hrdina pomatený blázen, či nemocnice skrývá temná tajemství. Velmi napínavé, skvěle zahrané i zrežírované s poutavým dějem a slušným rozuzlením, které sice není až tak překvapivé, ale je dostatečně uspokojivé. Doporučuji. Lepší nervák tu dlouho nebyl. 80% (12.10.2019)

I když má divák od začátku trochu tušení, k jakému vyústění celý příběh směřuje - jelikož už má něco málo nakoukáno - tak i přesto se tvůrcům podařilo až do samotného závěru zamlžit hranici mezi skutečnou a alternativní realitou. Jde o spiknutí okolo nelegálního prodeje orgánů nebo u úplné vyšinutí mysli (ne)vyléčeného alkoholika? Divák si není až do závěrečných titulků úplně jistý tím, co se vlastně událo u benzínové pumpy a v nemocnici. Scénář umně manipuluje s divákovou myslí - střídavě mu servíruje důkazy o té či oné realitě. Ke všudypřítomné a nadmíru znepokojivé atmosféře přispěl přesvědčivý herecký výkon Sama Worthingtona a nepříjemně znějící hudba, která skvěla dotvářela prostředí nemocnice. (02.11.2019)

Bojler jaxviňa! Napínače o jebání či nejebání v hlavě jsou již za ta léta filmování dokonale vytěžené a jen výjimečně se objeví něco, co vás nápadem i exekucí ještě posadí na prdel. Ani tento satanžel není výjimkou a zhruba po 10 minutách musí být i průměrnému šimpanzovi (LIVča musí spapat ještě hodně banánů, ale zase si dozajista užil blahoslavené překvapení, když mu po dvou dnech sepnul neuronový impulz) naprosto jasné, že tomu nesympatickému excelentnímu neherci, který má na xichtě navlečenou kůži z obličeje někoho jiného a tu nedokáže mimicky ovládat, jebe jako z partesu. Následuje tudíž průhledně klišovitá hra na kočku a debila, kdy střihač a i ten nejzanedbatelnější komparz na přihlížejícího mongoloida u prstění sestry významně pomrkává „Jebe mu! Jebe mu! Jebe mu!“. Nicméně tenhle Andrzén není žádný žabař, jak již v minulosti několikrát prokázal, a natočil to velmi svižně a zábavně, přičemž se z vás v poslední třetině i vcelku roztomile snaží udělat ŽIVÉHOMRTVÉHO. Paradoxně by tomu v kontextu provedení daleko víc slušel závěr typu Sdružení nedobrovolných dárců orgánů a hlavní postava bez regresního traumatu, osazená nejlépe někým, kdo by byl schopen i nějaké hlubší pantomimy, než jen s koženě ukřivděným výrazem jebavě valit bulvy. Ovšem i tak pěkné čtyři vředy. (13.10.2019)