Obsahy(1)
Hospoda u železnice přeplněná cestujícími z odstaveného vlaku je místem, kde se osudově střetnou bezprizorní potulná zpěvačka spolu s rozčilenými cestujícími a místními šmelináři a losery. Dusná atmosféra vrcholí během večeře pro místního funkcionáře: jen zdánlivě nezúčastněným pozorovatelem událostí je mladý výtečný muzikant (Rade Šerbedžija), který v obci pouze marní čas a utíká před životem... a který se příliš pozdě pro všechny rozhodne kraj opustit. (pm)
(více)Recenze (3)
Film o tom, ze zivot je krasny .. i ked stoji za hovno : 95 % ()
Společenská satira není jistě žánr pro každého, tím spíše situovaná na jugoslávskou vesnici osmdesátých let, přesto si myslím, že drama "Život je krásný" je z těch filmů, které by si divácký zájem zasloužily. Škoda, že snímek nevznikl o pár let dříve a nešel do kin v letech sedmdesátých, kdy Evropou doznívala vlna rozhněvaných mužů... možná by byl dnes proslulejší. Drašković trefně a otevřeně pojmenovává společenské nešvary své doby, po technické stránce je film pak skutečným hereckým koncertem, přičemž žádný z mužských představitelů nevyniká. Obsazení je typově geniální. Dragan Nikolić svého šmelináře hraje s jistotou (myslím, že zhovadilost, se kterou si k večeři poručí pečeného páva, by mne znechutila, i kdybych nebyla vegetarián), stejnou hereckou přesvědčivost propůjčil Rade Šerbedžija špičkovému hudebníkovi na indexu. Kdo však v tomto příběhu exceluje, je fantastická Soňa Savić ve své životní roli ztracené mladinké zpěvačky...strčí do kapsy všechny. Jejich milostný duet patří k mým oblíbeným filmovým scénám, počínaje chvílí, kdy Rade sáhne po harmonice a rozhodne se dívce pomoci, až do hořkého konce, kdy ona s nově získaným sebevědomím projeví svou přirozenost. Nedoslovné. ***** ()
Musím varovat svého bratra mašinfíru, ať raději ctí jízdní řád.... ()