Poslední tango v Paříži

Marlon Brando uhrančivý a Maria Schneider nádherná. V zásade akási konverzačka s veľkým množstvom metafor, ktoré sa snažia jednoduchú zápletku povýšiť na umenie. Do určitej miery to filmu funguje. Je príjemné sledovať snahu o výpovednú hodnotu skrze také veci ako pravda zabíja, - rovnaké župany, lebo všetci sme si rovní atď. Je to pomaly plynúci film, ktorý si vyžaduje trpezlivosť a ktorý má dnes skôr umeleckú hodnotu. Neviem či niekomu otvorí obzory aj dnes. Ale Bertolucciho mám rád a film nesie jeho rukopis. Možno nie aktuálne ale na svoju dobu viac než dobré. Mentalita Francúzsko a Amerika skrze dialógy patrí k najväčším devízam filmu. (14.11.2019)

Ten konec a chvíli před ním beru, ale hodinu a půl rozjezd jsem fakt nedával. Je to hezky nasnímané, nakonec jsem docela i pochopil, co tvoří osnovu a o co tvůrci šlo, ale ta cesta k tomu byla pekelná a ani živočišná krása Marie S. to nezachrání. Marlon Brando tady ztělesňuje něco, čemu se říká uslintanej kozel. Hnusný film. (24.05.2015)

Poslední tango v Paříži je hlavně o vášni. O vášni, která buď je nebo není. Když není, většinou láska příliš dlouho nevydrží a za moc nestojí. Když je, je fantastická, ale dokáže taky napáchat hodně škody. Marlona Brando a Marii Schneider taková zničující vášeň ve filmu potkala a stálo to za to. Stále jsem si říkala, jak tohle jenom může skončit, aby to tvůrce nepodělal. A povedlo se velmi dobře. (09.08.2020)

"Co tady děláte?" "Sereme." Naprosto parádně vykreslené a odehrané charaktery. Hlavní hrdinka, jíž se na okamžik dostane částečné možnosti vrátit se do až dětské bezstarostnosti. Což ji paradoxně přivedě k dospění. Její přítel, zdánlivě dospělý a vyzrálý, který se nakonec zachová dětinsky. A Hlavní hrdina, jenž se svérázným způsobem pokouší najít se ve ztrácejícím, bortícím se a ucházejícím životě. To celé natočené zajímavou kamerou a okořeněné několika velmi zajímavými až geniálními scénami (např. když sousedky šmírují na chodbě a hlavní hrdina jde a zavírá jim dveře, nebo jeho rozhovor s milencem jeho ženy). Nějaký sex a nahota? Ač na svou dobu jistě velmi otevřené (a snad až s náznaky kontroverznosti), pro film a příběh to není vůbec důležité a kdyby to tam nebylo, nijak by to filmu neuškodilo. Byla by velká škoda tento film redukovat pouze na tu nahotu a erotiku. Faktem ovšem je, že jsou tyto scény nasnímány a odehrány velmi přirozeně a přesvědčivě. (15.12.2016)

Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat. (09.01.2013)