Černý kocour

Typický příklad rčení, že když dva dělají totéž, není to totéž. Luigi Cozzi, letitý poskok Daria Argenta, si natočil soukromou interpretaci příběhu o "Třech matkách" a byť se i zde jedná o surreálný příběh za doprovodu atmosférické hudby a červenozelených reflektorů, je to přeci jen trochu jiná káva či spíše úplně jiný nápoj. Je pravdou, že o Dariovi se ve filmu i dokonce mluví ("ale to už přeci byl slavnej film od Dária Ardženta, ne ?") a Vince Tempera si půjčuje motiv ze Suspirie. Dobré 3/4 filmu jsem se pousmíval pod fousy, jaká to je zase zábavná sračka a byť je i nadále, v poslední části se papundeklová gotika, záběry vesmíru, barevné reflektory, laciné splatterové efekty a esoterická hudba s debilním pozdně osmdesátkovým heavy metalem a discem tak vymknou kontrole, že se z GATTO NERO stává trashový opus hodný zapamatování. Na začátku se v roli režiséra mihne matador Soavi, zrovna natáčí horor, kde jako vrah vystupuje kopie praotce giallo mordýřů z filmu SEI DONNE PER L´ASSASSINO. (25.10.2011)

Pamětníci znají z VHS jako Černý kocour. Celkem ucházející Itálie od Luigi Cozziho - motá se kolem natáčení filmu, nechutná witch Levana, nějaký ty hnusy, střeva, sajrajty, snová atmosféra, zelená a modrá světla, trochu surreal děj. Je to místy trochu zamotaný, člověk ztrácí přehled co je sen, co realita a co přechodná agónie. Otázka je, zda to byl záměr či nebyl, já se přikláním ke koncepci tohohle filmu jako velkého zlého snu, ale zase bych to až tak neřešil. (13.02.2011)

Čelná zrážka talianskeho a cheesy amerického VHS hororu. Mám rád Cozziho Contamination, presne zapadá do atmosféry alá Zombi z prelomu 70s/80s, aj keď je to vlastne z väčšej časti čosi ako dobrodružné sf. Ale tá atmosféra tam je! Tu si odkusol až príliš veľké sústo. Ono... občas sa objaví úplne kúzelná gotická atmosféra a výbuch žalúdka prekonáva aj legendárne scény z Contamination. Je tu rozmach, ambície... ale Cozzi nie je Argento, ani  Soavi, ktorí na konci 80s hrali predsa len o čosi väčšiu ligu. Zráža sa to s cheesy 80s hudbou, podivnými odbočkami(pokazená chladnička a "záhadný" opravár... WTF?) a celkovo s takou tou zábavnou VHSkovou atmoškou. Samo osebe super... ale keď idem nadviazať na Suspiriu, tak chcem viac, a hlavne trošku inak. Zabaví to, znalci odcenia narážky a znalosti... ale Argento, aj jeho producentský output, hlavne v 70s a 80s, to je asi neprekonateľná skala. (09.10.2021)

Neodolatelná nuda mě nakonec udolala a já dokázal úspěšně podřimovat až do konce. Chvílemi mě budily příjemné rockové tóny, neboť Taliáni zřejmě po vzoru Argenta rádi podbarvují horory kytarovou hudbou. Jednou mě těžce vyrušila z klidného rozjímaní hustá gore scéna s vybuchujícím srdcem a na konci jsem se probral u starého dobrého proklátí dřevěným kůlem. Příště si ale na spaní pustím něco více romantického. Třeba toho Argenta. (18.03.2016)

Cozzi nepopře, že býval Argentovým spolupracovníkem. Jeho Černý kocour (který s Poem ale nemá nic společnýho) hýří sytými barvami, takže při těch zelených a modrých nasvícení si na mistra italského horroru nelze nevzpomenout. Co se však týče ostatních aspektů, jeho vrcholové práci se tenhle snímek ani nepřibližuje. Gore a masek poskrovnu, scénář opět zabral tak čtyři strany klasické A4 a samozřejmě nutno připomenout zdejší panorama divadelních ochotníků, z jejichž některých partů nabírám podezření, že je to celé myšleno jako komedie. I když poněkud bizarní. (23.08.2014)