VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský dokumentarista Thomas Balmès se po 10 letech s kamerou vrací do Bhútánu, aby zde pokračoval ve vyprávění o životě mladého novice, jehož touhu po duchovním probuzení a práci ve prospěch všech bytostí zobrazil ve snímku Štěstí (2013). Nyní, ve věku 18 let, ztrácí protagonista Päjangkji vznešený cíl svého dětství v modré záři telefonních displejů. Spolu s dalšími mnichy domovského kláštera tráví čas hraním bojových počítačových her a virtuálním flirtováním s dívkami z hlavního města. Dokáže v srdci dospívajícího muže buddhistický étos vysvobození obstát proti zdánlivě všemocnému světu informačních technologií? (Jeden svět)
(více)Recenze (2)
Jadrom filmu je príbeh o dospievaní, o strete očakávaní s realitou. Realita (tak ako prakticky vždy) očakávania ďaleko predčí a zároveň ich elegantne rozmetá na franforce. Na prvý pohľad sa premeny prostredia a postáv môžu zdať až brutálne, a režisér sa kontrast tradície a pokroku snaží niekedy až príliš počiarkovať, ale nemyslím si, že táto perspektíva je najpodstatnejšou rovinou filmu. Teda aspoň mňa viac zaujal vnútorný konflikt hlavného hrdinu, ktorý hľadá svoje miesto v živote, ako aj kontrast jeho perspektívy s perspektívami ďalších postáv. V podstate typická "coming-of-age" situacia, ale pomerne výstižná. Milým prekvapením bolo, ako film príjemne plynul a dobre sa pozeral. ()
Kde samotný snímek vzbuzuje nepříjemné podezření, diskuze s jeho tvůrcem po promítání bohužel obavy potvrdila: jde o kolonialistický, paternalistický, konzervativní a romantizující ufňuknutí stárnoucího snoba ze západu, který má ve svém černobílém světě tu drzost tvrdit, že se snaží zachytit nuance vstupu technologií do "netknutého" světa (nesnaží, respektive v tom tragicky selhává), a který má naprosto jasno: "v Bhútánu se před rozšířením moderních technologií žilo 5000x lépe" (to je fakt citace). Jeho postoj byl o to trapnější, o co víc si s jistou dámou z publika notoval, jak dnešní děti dominanci technologií nezvládají a pod jejich bičem trpí - tak jako Bhútánci, kteří doposavad žili tak plný duchovní život, až jim nic nechybělo. Nodoprdele. Způsob, jakým selektivně ohýbá a desinterpretuje současné poznání co do pojímání kultur a dopadu technologií je pobuřující. ___Ta analogie k dětem je mimochodem naprosto přesná, protože ilustruje, s jakým přístupem Balmés téma nahlíží. Kouká na Bhútánce a jejich civilizaci a kulturu jako na děti, které nikdo neochránil před skokově nastoupivší dravou současností naší rozvinuté civilizace, a které on jako moudrý pozorovatel lituje. Kulturní darwinismusmus mu teče všema elitářskejma otvorama. Dřív zkrátka bylo lépe, mýtická minulost je bezcitně rozšlapána. Proto plačme - za zvuku dramatické hudby při záběru na mladého Bhútánce, který hraje Counter Strike. Balmése totiž ani nenapadne pojímat dějiny jako neustálou proměnu kdy nikdy nebylo žádné pravé čisté a správné "ono". Svou perspektivou konzervuje svět, vytváří umělý skanzen a dojímá se nad ním. Fuj. /FJS 2020/ ()