Nightmare Detective 2
Režie:
Šin'ja CukamotoObsahy(1)
Ačkoli by se mohlo zdát, že se autorský režisér Shinya Tsukamoto po úspěchu Vyšetřování nočních můr uchýlil k praktikám komerčního filmu, jeho snímek s pořadovým číslem 2 není typické pokračování. Tsukamoto totiž nevypráví jinou variaci příběhu staršího snímku, ale podrobněji se věnuje tématům, která dříve pouze nastínil. Více se zaměřuje na postavu depresivního a traumaty drásaného mladíka, který dokáže vstupovat do snů a číst myšlenky. Případ školačky, která ze strachu před svými sny nemůže spát, slouží jednak k prozkoumání samotné podstaty strachu, ale paralelně také odhaluje hrdinovo dětství, a především povahu jeho schopností. Ty se neukazují jako dar, nýbrž prokletí. Není větší hrůzy, než vědět, co si druzí ve skrytu duše myslí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Film přímo do protikladu ke strachu z druhých staví empatii a lásku, tedy hodnoty již konstatované na konci předchozího dílu. Diptich "Vyšetřování nočních můr" tak spíše než tradiční dvojdílnou sérii představuje podobnou tematicky spjatou dvojici jako Cukamotovy filmy o sebevraždě, kde ponurý a hutně fyzický "Haze" vyvažuje meditativně povznášející a emotivně až extatický "Vital". ___ Více v recenzi na Rejže.cz. ()
Tsukamoto už vo svojich dielach rozpitval túžbu, zvedavosť, bolesť, lásku i smrť. A teraz, ako posledná kvapka toho, prečo ho nekompromisne zaradím do nesmrteľnej galérie géniov, obnažil pred očami menej vnímavejších samotnú esenciu strachu, ako veličiny samej osebe. Desu, ktorý je jednoducho a prirodzene prítomný vo všetkých zložkách univerza, môže sa zhmotniť kdekoľvek a kedykoľvek, nie je ničím hmatateľným ani nepochádza z ničoho konkrétneho. Alebo je pravdou, že každý strach je vo svojej podstate strachom zo smrti ? Môže byť všetko strašidelné ? . . . . A JE ? Prečo sa niečoho báť a iného zase nie, prečo sa ten bojí toho a iný onoho, čím to je a čo je všetkým mysliteľným hrôzam spoločné ? Je to čas, je to priestor, je to hmota sama osebe v ľubovoľných tvaroch, ktorá naháňa hrôzu ! A všetko, čo sa z nekonečnej desuplnej a hrôzostrašnej reality čo len trošku vymaňuje, je tými záchvevmi svetla, tou pominuteľnou radosťou, tými chvíľami blaženosti, ktoré zo života robia zázrak a činia ho tak cenným, nenahraditeľným, nádherným a bolestným . . ? . .možno, azda, hádam . . . a práve z nich dokázal Majster utkať v najtemnejšom plátne beznádeje zlatou niťou pevnú sieť opory a povznesenia, hrdosti na život vzdorujúci prázdnote, ktorý môžem sám naplno žiť. Jeho príbeh detských tráum a samotného nedefinovateľného strachu je prežiarený vnútorným jasom a svieti ako pochodeň na ceste rozbúrenou priepasťou. Obrazom nevinného a šťastného detstva v závere tohoto putovania, ktoré odíde navždy a už nikdy sa v tak životne prežitej či sprostredkovanej myšlienke ani spomienke nevráti, mi Pán Umelec zarazil do duše ďalší klin. Sedel som na druhý deň takmer oslepený slnečným jasom a plakal nad tým strateným pocitom absolútneho bezpečia, až zúfalo nostalgický a hlboko šťastný, že som aj ja kedysi niečo také mohol zažiť, a že mi to niekto dokázal takto dokonale znovu priblížiť. Že mi zase raz kompletne rozbúral predstavu o svete a predviedol mi nielen ešte väčšie hrôzy, ako som si vedel predstaviť, ale hlavne privodil pocit vďačnosti za každý jeden okamih, ktorý môžem cítiť, pozorovať, ovplyvňovať a prežívať . . . ()
Pre mňa v ucelenosti významov a akejsi sondy do hrdinovej duše - čo značí že už to nie je len kulisa ako v prípade prvého dielu, ale plnohodnotná postava, je pokračovanie Nightmare detectiva lepšie. Stále je to plné bizarností a šialenej exibície hodnej Cukamotovho mena. Jeho šialene roztrasená kamera, výkriky a sugestívne natočené scény nenechajúce pozorovateľa vydýchnuť odkazujú k jeho prvotine Tetsuo. Síce sa mu nepodarilo touto sériou vykresliť natoľko výrazný vesmír, aby po ňom divák bažil ale ako alternatíva k japonskej hororovej škole, je to celkom obstojní zárez. Ani nie tak desivý ako len veľmi osobitý. V zásade ale nemám čo vytknúť, hoci Cukamoto rád preskakuje a zamlčuje, takže od vás vyžaduje strašne silné rozmýšľanie čo aký prestrih znamená. Či sme v sne, alebo v realite. Ale ako vieme, u neho je to účel. Len to občas pôsobí veľmi mätúco. Ale zvyk sem si. ()
Je teda neuvěřitelné jak Tsukamoto s chladným klidem(a snad možná i zlomyslným úšklebkem) předkládá divákům pod stejnou značkou naprosto odlišný film... Jestli mi u jedničky vadilo, že je to taková skoro mainstreamová mysteriózní detektivka ve které Shin´ya potlačil svůj rukopis, tak tady je všechno jinak a namísto zábavy pro široké divácké spektrum je to pomalý, snový a citlivý film se skoro až metafyzickým přesahem na který musí být člověk naladěný. Chvilkama se možná zdá, že si ukousnul až příliš velké sousto a snaží se vyprávět a sdílet věci usazené příliš hluboko v podvědomí(takže vlastně nesdělitelné) ale ke konci mu to do sebe tak něják zacvakne a celek drží. ...Je zábavné sledovat jak hlubší a obtížnější film zdejší uživatelé ohodnotili jako výrazně horší..Ale to se dalo tak něják čekat. ()
Menší spád, než v případě prvního snímku, což by samo o sobě příliš nevadilo, nebýt poněkud problematické dramatické křivky, která je rozdělena na dvě nerovnoměrné vlny ("pracovní" zápletka v první části příliš brzy zcela ustoupí osobní rovině Kyoichiho příběhu). Obsahově i z hlediska jednotlivých nápadů (míněno takových těch "bobónků") však svého předchůdce zlehka převyšuje. ()
Galerie (5)
Photo © Movie-Eye Entertainment
Reklama