My z Kačerova

Káčerovo ma zastihlo až v staršom veku (10/11 rokov), keď som už bol oddaný fanúšik egmonťáckeho časopisu Káčer Donald. Aj preto ma seriál nikdy až tak nechytil. Seriálu chýba skoro všetko, čo bolo tak geniálne na komiksoch. Hlavným záporom je akčný dej, kde hlavné postavy lietajú po celom svete a čakajú ich rôzne nástrahy. V podstate je to viac Indiana Jones (nuž, rok vzniku...) ako univerzum Káčera Donalda. Na komiksoch som miloval tú úžasnú ničím nerušenú atmosféru fiktívneho sveta s vlastnými pravidlami a absolútnu voľnosť príbehov, ktoré raz boli o tom a inokedy o niečom úplne inom (a stále boli originálne a vtipné - veď aj Inception vykráda jeden komiks Káčera Donalda). To všetko seriálu chýba - je až príliš spätý s našim svetom a je až príliš zameraný na akčnú dejovú líniu. Nehovoriac o tom, že charaktery postáv (obzvlášť Strýko Držgroš) sú značne posunuté. No stále sú to káčatá z Káčerova... (07.12.2010)

Seriál mého dětství, který jsem hltal, když se podívám zpátky, úplně neuvěřitelně. Prvních padesát dílů mělo vtip, vážnost, atmosféru, super hudbu, napětí. Dalších padesát, s novým dabingem a lehce předělanou grafikou...mno...ztratilo to vážnost a nabralo dojem "udělejme si ze sebe legraci". Každopádně 5 hvězd za prvních padesát dílů určitě! (05.05.2007)

Jedna z největších tv událostí mého dětství. Strýček Skrblík byl můj idol, protože rozhodně nepředstavoval standartní model hrdiny animované tvorby (nemyslím tím jen to, že je to drůbež, ale jeho "morální profil") a moc se mi líbily i ostatní postavy - kromě do nebes zde vynášeného Rampy McKváka také Magika von Čáry, kačer Hamoun, paní Čvachtová a samozřejmě čas od času hostující kačer Donald. A co je třeba ještě ocenit, je vysoce nadprůměrný český dabing (Mirko Musil jako Skrblík, dále Karel Heřmánek, Valerie Zawadská, Lubomír Lipský, Dalimil Klapka...). Když se podíváte na dnešní dabingy v animovaných seriálech, zjistíte, že jsou nebetyčně odfláknuté. (02.05.2003)

Společně s dalšími animáči made by Disney (resp. WB, MGM) jsou Kačeři klasikou mého dětství. Po celé řadě komiksů vycházejících od 30.let a krátkých filmů z let 1937-56 pronikl kačeří svět do zfilmované podoby i tímto seriálem. Zde nás čekají postavy známé z komiksů - strýček Skrblík, synovci, Rafani, Magika... ovšem jsme až na osm epizod úplně ochuzeni o Donalda, což mě i v mládí, kdy jsem býval k filmům méně či vůbec kritický, štvalo a ty výjimky potvrzující pravidlo jsem si aspoň více užíval. Absentují tu i další komiksoví hrdinové - Houser Vejtaha (ten ale svou chvilku slávy si užil ve dvou epizodách), Daisy, babička atd. Jsou nám nahrazeni např. Rampou či Kačkou, což ovšem není pro seriál deficit, i přes to, že tyto postavy jsou poměrně okatou kopií výše zmiňovaných komiksových hrdinů (z čehož dle mě pramení velká popularita Rampy coby nového Donalda). Sluší se dodat, že by se cílová skupina této a dalších disneyovek neměla omezovat jen na děti, ještě dnes se občas na nějakou epizodu podívám, už jen proto, že občasné lehké narážky jsou šité na míru spíše starším dětem. Hodnocení tedy nepřekvapivé, vždyť samotných pět hvězd si zaslouží už do češtiny přezpíváná titulní píseň (o geniálně obsazeném dabingu mluvit netřeba). Když jsme už u té češtiny... televize Nova nechť si strčí svoji příšerně předabovanou verzi za klobouk. 100% (03.12.2008)

Za své dětství jsem měl dva seriály, které mě vždycky, k nelibosti rodičů (televize byla v místosti, kde spali), spolehlivě přinutily vstávat každé ráno v sedm a sledovat je - Pokémoni a Kačer Donald. Dneska nechápu, člověk horko těžko vstává v deset. Každopádně to nic nemění na tom, že Kačeři jsou legendární a nadčasový seriál, který má i v dnešní době stále co říct. Důkazem budiž fakt, že jsem si několik postav nedávno vypůjčil při vysokoškolské zkoušce z politologie… a uspěl jsem. Jde o to, že i když se to možná nezdá (aspoň dle mých rodičů, pro které to vždycky byl jen ten "ztřeštěný americký seriál" a časopis, který mi pravidelně kupovali), Kačeři jsou vlastně takovou skvělou metaforou na lidskou společnost. Postav není moc, ale charakterově pokryjí většinu lidí. Stejně tak se jejich příběhy a patálie dotýkají téměř veškerých oblastí lidské činnosti. A nenápadně kritizují a více či méně moralizují (pro malé děti ideální, zvlášť v dnešní době). S přibývajícím věkem si tohle uvědomuju více a více. Dneska jsem si jen tak zběžně z nostalgie projel několik náhodných dílů a zjistil jsem, že pro mě celý seriál nabývá nového rozměru už jen díky mé životní lásce - angličtině. Opravdu doporučuji všem, kteří se o angličtinu zajímají. Originální americké znění vás úplně pohltí… a rozdrtí. Myslím, že už jsem toho viděl dost, ale snad krom Simpsnů je tohle ta nejbrutálnější angličtina, kterou jsem kdy v seriálovém světě slyšel. A jak já miluju americkou angličtinu! Miluju každou sekundu Duck Tales, opravdu, každou každičkou scénu i postavu. Kačera Donalda (Donald Duck), jeho bratrance housera Gustu (Gladstone Gander), Strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge), Kulíka, Dulíka, Bulíka (Huey, Dewey, and Louie), Magiku Von Čáry (Magica De Spell), Šikulu (Gyro Gearloose), Rafany (Beagle Boys) atd., znám je všechny. A i když uznávám, že je to dějově velmi prosté a možná i proto už to tolik nežeru jako když mi bylo 10, nemůžu si pomoct a s radostí dávám pět hvězdiček. Kačeři si to prostě zaslouží. Když vidím, na čem vyrůstají dnešní děti dnes (samí roboti, Beyblady apod.), je mi z toho smutno. To my jsme měli jinačí dětství... :)) (29.01.2012)