My z Kačerova

Tohle byly Kačeří příběhy a Kačeřími příběhy taky zůstanou... Ale k hodnocení - zřejmě nejlepší dětský animovaný seriál, který kdy v Americe vytvořili. Dobrodružný, vtipný, kouzelný. I dnes, když se podívám na některý díl, z něj mám velmi dobrý pocit. Aspoň co se týče starého dobrého dabingu, ten nový je příšerný... (16.07.2009)

Nejlepší seriál mého dětsví (když nepočítám Rychlou rotu) a troufám si říct i všech dob :-) Příběhy měli vždy něco do sebe a nikdy neomrzelo sledovat je i víckrát po sobě. Bulík, Kulík, Dulík, Kačer Donald, Strýček Skrblík a Rampa McKvák spolu s Rafany byly a vždycky budou tou nejnezapomenutelnější kreslenou partou jaká kdy mohla být. (13.07.2012)

Kačerov jak hurikán k nám už míří auta laser aeroplán městem víří Příběhy píše z téhleté říše Kačer Teď k vám děti z dálky letí Kačer Přináší sem kouzelnou zem Kačer Kačeři příjdou, když jsi v nouzi Když tě úzkost ze sna vzbouzí zavolat jen stačí heslo Kačer Teď k vám děti z dálky letí Kačer Přináší sem kouzelnou zem Kačer Na tváře smích ti právě vpích pan Kačer Prostě i ta znělka je boží. (07.06.2013)

Za své dětství jsem měl dva seriály, které mě vždycky, k nelibosti rodičů (televize byla v místosti, kde spali), spolehlivě přinutily vstávat každé ráno v sedm a sledovat je - Pokémoni a Kačer Donald. Dneska nechápu, člověk horko těžko vstává v deset. Každopádně to nic nemění na tom, že Kačeři jsou legendární a nadčasový seriál, který má i v dnešní době stále co říct. Důkazem budiž fakt, že jsem si několik postav nedávno vypůjčil při vysokoškolské zkoušce z politologie… a uspěl jsem. Jde o to, že i když se to možná nezdá (aspoň dle mých rodičů, pro které to vždycky byl jen ten "ztřeštěný americký seriál" a časopis, který mi pravidelně kupovali), Kačeři jsou vlastně takovou skvělou metaforou na lidskou společnost. Postav není moc, ale charakterově pokryjí většinu lidí. Stejně tak se jejich příběhy a patálie dotýkají téměř veškerých oblastí lidské činnosti. A nenápadně kritizují a více či méně moralizují (pro malé děti ideální, zvlášť v dnešní době). S přibývajícím věkem si tohle uvědomuju více a více. Dneska jsem si jen tak zběžně z nostalgie projel několik náhodných dílů a zjistil jsem, že pro mě celý seriál nabývá nového rozměru už jen díky mé životní lásce - angličtině. Opravdu doporučuji všem, kteří se o angličtinu zajímají. Originální americké znění vás úplně pohltí… a rozdrtí. Myslím, že už jsem toho viděl dost, ale snad krom Simpsnů je tohle ta nejbrutálnější angličtina, kterou jsem kdy v seriálovém světě slyšel. A jak já miluju americkou angličtinu! Miluju každou sekundu Duck Tales, opravdu, každou každičkou scénu i postavu. Kačera Donalda (Donald Duck), jeho bratrance housera Gustu (Gladstone Gander), Strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge), Kulíka, Dulíka, Bulíka (Huey, Dewey, and Louie), Magiku Von Čáry (Magica De Spell), Šikulu (Gyro Gearloose), Rafany (Beagle Boys) atd., znám je všechny. A i když uznávám, že je to dějově velmi prosté a možná i proto už to tolik nežeru jako když mi bylo 10, nemůžu si pomoct a s radostí dávám pět hvězdiček. Kačeři si to prostě zaslouží. Když vidím, na čem vyrůstají dnešní děti dnes (samí roboti, Beyblady apod.), je mi z toho smutno. To my jsme měli jinačí dětství... :)) (29.01.2012)

Kačery jsem sice neviděla už hodně, hodně dlouho, ale pokud mi naši nekecali, byli právě oni tím prvním, u čeho jsem jako malé dítě vydržela sama sedět a souvisle to sledovat. Museli mě zaujmout opravdu hodně, protože mé téměř tříleté Já dokonce lidem vykládalo, že můj mladší bratr se bude jmenovat Skrblík. Myslím, že nemá smysl nic dodávat, hvězdičky jsou v tomto případě jasné. (03.07.2022)