Na západní frontě klid

Slavná protiválečná kniha E.M.Remarqua se dočkala již rok po svém první vydání dočkala filmového zpracování.Jak říká text distributora,léta nic neubrala na působivosti,jenže distributor, tak nějak zapomněl dodat,že léta ubrala na stravitelnosti.Herci hrají podle mě typicky pro začátky zvukového filmu,téměř každé slovo je pečlivě a pomalu vyslovené,jako když se učí mluvit malé děti,s ím souviselo i občasné přehrávání herců.Dělení jednotlivých scén tak trochu připomíná divadelní oponu,pokažé se náhle setmí a za okamžik jsme ze školy v kasárnách.Jako např. v Browningově Draculovi a dalších filmů počátku zvukové éry i zde režisér místy ještě nepoužíval zvukovou aparaturu,a to v bitevních scénách,proto se bojující vojáci pohybovali nepřirozeně rychle.Děj se skládal z těch nejznámějších motivů předlohy(vit ofic.text distrib).Padl v říjnu 1918,v den,jenž byl na celém bojišti tak tichý,že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu:Na západní frontě byl klid....tak těmito slovy končí kniha . Stejné absolutní ticho narušované poryvy větru a vrzáním,přímo vyzařuje z poslední scény filmu, v níž umírajcí Paul marně vztahuje ruku po motýlovi,symbolizujícím zničené mládí a ideály. (29.07.2006)

Film je důstojným zpracováním slavné Remarqueovy literární předlohy a zároveň jedním z uměleckých vrcholů americké meziválečné filmové produkce. Samozřejmě kdo hledá chyby, najde. Technická kvalita odpovídá době vzniku, to znamená místy je nutné zamhouřit oko. Ve filmu celkem pochopitelně silně rezonuje po první světové válce masově rozšířený pacifismus. Remarqueův román vyznívá jako obžaloba války, militarismu a autoritářství, ale pacifistický po mém soudu není. Ve snímku má pacifismus deklamativní charakter, v některých momentech okázale vyčnívá. Herectví je v některých případech ještě lehce zatíženo érou němého filmu, která konec konců skončila nedávno. Ve srovnání s ostatní produkcí oné éry se ale drobné nedostatky stávají nicotnými. Na západní frontě klid přečnívá jako Eiffelovka nad pařížskou městskou zástavbou. S ohledem na dobu vzniku nebudu hnidopich a nadělím maximální počet hvězdiček. Tenhle kousek si to zaslouží. Celkový dojem: 90 %. (31.08.2017)

Nebývale působivý film starý téměř 90 let, kterému však z koukatelnosti příliš neubylo. Těžko říct, zda obdivovat více román nebo film samotný, obojí určitě nese silné poselství o hrůzách války. Nejsem pacifista, ale taky nejsem proválečný fanatik a rád ocením oba dva přístupy. Nejzajímavější herec je bezesporu Wolfheim v roli Kata, ale celkově musím ocenit všechny herce, protože předvedli úctyhodné výkony. (13.09.2016)

Úžasný film.Strhujúce vo veľkolepých pasážach ( akčné scény sú nielen na svoju dobu fantastické), maximálne pôsobivé v komorných ( topánky, škola, zákop... ). Trošku so mal na začiatku bordel v postavách a možno je to miestami trochu roťahané ( daň za rok vzniku) ale okrem Paths of Glory je to asi najlepší film z 1. svetovej vojny. Záver je geniálny (29.03.2015)

Projevil se zub času nebo neprojevil? Na myšlence ani celkové pointě ne, ta přetrvává s nesmrtelnou knihou a pořád bude. A na filmu? No, zub času jako takový určitě ne, stále je dneska co obdivovat, protože když si uvědomíme, že je to z roku 1930, nemůžeme dělat nic jinýho, než otevřít pusu a sledovat. Avšak co na to řekne obyčejný divák? Že je to stará nudná hloupost. Za sebe říkám, že z objektivního hlediska je to první velkofilm, co byl kdy natočen a na 1930 je to nadčasové dílo o několik desítek let, jenže... Pokud u filmu střikrát usnete a už nemáte ani chuť dokoukávat, je něco špatně. (08.03.2009)