VOD (4)
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Diskuze
"My nesmíme ani nic naznačovat "
Je těžké hodnotit tento film. Dějově nic moc. Občas pěkné vtipné okamžiky. Ale ta hudba... ta je krásná a věčná!
To věřím. Taky tenhle film miluju. Menzel v kabátě jako šílenec, Šlitr s dlouhými rukávy, duo Gott-Pilarová ... a nejlepší, jak tahali to dělo přes hranici. Klaun Brodský, ze kterého až mrazí v zádech.
V tomhle filmu si můj otec zahrál v komparsu, on byl ročník 1944 a zrovna byl na vojně v místech, kde se muzikál natáčel. Pamatuji se, jak se nám chlubil s podepsanou fotkou W.Matušky, věřím, že to byl určitě zážitek, na který vzpomínal po celý život.