I Am Not Okay with This

Na jednu stranu super vystižené momenty dospívání, hledání sama sebe a navigování minovým polem střední školy a rodiny. Jenže současně "IANOWT" představuje až esenciálně schematický seriál vzniklý podle algoritmických výsledků. Netflix přesně ví, co lidi chtějí, a vůbec mu není blbé to okázale dávat najevo do té míry, až s tím diváky fackuje do ksichtů. Všechno od postav a stylizace po konflikty i způsoby vyprávění a vrstvení jednotlivých dílů jede podle odškrtávacího seznamu. Není v tom ani špetka kreativity či osobitosti, jen naplňování šablony, kterou Netflixu vyplivly algoritmy o diváckých preferencích a návycích. Je absurdní a současně nevyhnutelně výmluvné, jak Netflix svou dlouhodobě propagačně hlásanou progresivnost a tvůrčí svobodu transformoval do zcela schematizovaných a odosobněných škatulek, které bezchybně cílí na dokonale vyprofilované divácké niky. "IANOWT" mohlo být výtečným originálním seriálem, ale to by algoritmy nesměly vyhodnotit, že diváci milují 80s retro a "Stranger Things" víc než třeba "Ghost World". Takže onen současný příběh z indie komiksu je co nejvíc natlačený do 80s aluzí a stylizace, jejichž vrchol představuje vyloženě samoúčelná epizoda kopírující "Breakfast Club", která ale navzdory provolávaným přednostem údajné quality TV nesahá originálu s jeho komplexně vyprofilovanými figurami ani po kotníky. Zůstává jen manýra, která degraduje tu spoustu výtečně odpozorovaných úzkostí dospívání. "IANOWT" je esencí toho, co mám rád. Jenž ona esence nevychází z empatie a kreativity, jako tomu bylo v případě jeho filmových vzorů v čele s Johnem Hughesem, nýbrž ze statistik a analýz proporcí oblíbených děl. Kultura opustila své reprodukční cykly remaků a retra, které měly pořád něco osobitého a sympatického, a postoupila do éry algoritmického inženýrství, jež produkuje dokonale líbivé replikanty. Je na čase zavést pojem uncanny valley do kultury. (02.04.2020)

Entwistlova tvorba mě asi bude bavit, protože tohle bylo úžasně creepy a divný, stejně jako TEOTFW. Zjevně ho šťastně vyhejkaný mladý lidi v banálních filmovejch příbězích serou podobně jak mne a má perfektní čich na casting. (02.03.2020)

První večer jsem se koukla na dva díly a nechala jsem to. Moc mě to nebavilo a až moc mi to připomínalo The End Of The F***ing World a trochu toho Stranger Things. Pak jsem se ale podívala na další dva díly a nakonec jsem seriál dokoukala až do konce (jak jinak). Vlastně to bylo ok, ale nic světoborného. To, co ten seriál vážně hodně drželo, bylo duo Lillis a Oleff (a především on, byl skvělý!). Takže vlastně fajn, ale že bych si z toho vyloženě sedla na zadek se říct nedá. (28.02.2020)

Možná malinko přestřeluju, ale je mi to fuk ;) Tohle téma fakt můžu hodně. V roce 2013 vyšel film Carrie s Chloë G. Moretz v hlavní roli, velký úspěch to nemělo, ale u mě neskutečný. Tady vidím dost inspirace, možná se pletu, ale v několika obrazech to prostě vidím... Ale i kdyby!! Tvůrčí parta, která má za následky Stranger Things a The End of the F***ing World, byla zárukou kvality a to jsem se teda nechal přesvědčit po pár minutkách. Skvělá volba S. Lillis, tato holka nám toho ještě hodně předvede. Krásná a neskutečně talentovaná. Za mě vesele plný počet a už teď vyhlížím další řadu! (01.03.2020)

A další střípek do skleněné hromádky teen subžánru. I Am Not Okay With This je povedený stylistický souputník k The End of the Fucking World, kde pan Entwistle využil nám známý a tempově dobře vyvážený styl vyprávění a narouboval ho na pěkně zakomponovaný superhero prvek. Sophia Lillis a Wyatt Oleff tu jen září, přičemž mezi nimi funguje skvělá chemie, jež nebyla u pohádky o tančícím klaunovi využita neřkuli nalezena. Všehovšudy se tedy nejedná o žánr nabourávající počin, "jen" se navázalo na prověřené umělecké volby s dosazením do jiného státu a kulis. A já nepotřeboval nic jiného, zasloužených 8/10. P. S. Strašně se mi líbil ten vystavený feel 80s i když se příběh očividně odehrává v době nynější. (26.02.2020)