I Am Not Okay with This

Na jednu stranu super vystižené momenty dospívání, hledání sama sebe a navigování minovým polem střední školy a rodiny. Jenže současně "IANOWT" představuje až esenciálně schematický seriál vzniklý podle algoritmických výsledků. Netflix přesně ví, co lidi chtějí, a vůbec mu není blbé to okázale dávat najevo do té míry, až s tím diváky fackuje do ksichtů. Všechno od postav a stylizace po konflikty i způsoby vyprávění a vrstvení jednotlivých dílů jede podle odškrtávacího seznamu. Není v tom ani špetka kreativity či osobitosti, jen naplňování šablony, kterou Netflixu vyplivly algoritmy o diváckých preferencích a návycích. Je absurdní a současně nevyhnutelně výmluvné, jak Netflix svou dlouhodobě propagačně hlásanou progresivnost a tvůrčí svobodu transformoval do zcela schematizovaných a odosobněných škatulek, které bezchybně cílí na dokonale vyprofilované divácké niky. "IANOWT" mohlo být výtečným originálním seriálem, ale to by algoritmy nesměly vyhodnotit, že diváci milují 80s retro a "Stranger Things" víc než třeba "Ghost World". Takže onen současný příběh z indie komiksu je co nejvíc natlačený do 80s aluzí a stylizace, jejichž vrchol představuje vyloženě samoúčelná epizoda kopírující "Breakfast Club", která ale navzdory provolávaným přednostem údajné quality TV nesahá originálu s jeho komplexně vyprofilovanými figurami ani po kotníky. Zůstává jen manýra, která degraduje tu spoustu výtečně odpozorovaných úzkostí dospívání. "IANOWT" je esencí toho, co mám rád. Jenž ona esence nevychází z empatie a kreativity, jako tomu bylo v případě jeho filmových vzorů v čele s Johnem Hughesem, nýbrž ze statistik a analýz proporcí oblíbených děl. Kultura opustila své reprodukční cykly remaků a retra, které měly pořád něco osobitého a sympatického, a postoupila do éry algoritmického inženýrství, jež produkuje dokonale líbivé replikanty. Je na čase zavést pojem uncanny valley do kultury. (02.04.2020)

No... První díly byli super ale konečný to byla čirá nuda. Předposlední díl kde byla Sid atd. Po škole byla asi nejlepší epizoda který bych dal 75%, zbytek série byl takový meh. Na celý seriál jsem koukal jako pozadí, na to že to má být na způsob End of the f***Ing world, tak to je oproti tomu velký Mech. Seriálu dávmá max. 65% (24.01.2021)

Tenhle styl mi vážně nesedl. Pět prvních dílů má vypravěčské tempo tak pomalé, že skoro couvá, a ve dvou zbývajících, kdy se konečně narazí na něco chytlavého a zajímavého, to skončí. Problém pro mě tkví v naprosto nepodstatných kydech po dobu 17 minut a závěrečné jaw-dropping scéně na 2 minuty. Tak je to v každé epizodě a nejenže se tenhle systém rychle okouká, ale o to víc je nezajímavá ta cesta naplněná prázdnými rozhovory. (18.03.2020)

I Am Okay with This. Je to citlivý, vtipný, napínavý, dobře nacastovaný, má to atraktivní, byť lehce nepochopitelnej osmdesátkovej look, je to neotřelý, má to výbornej soundtrack… Těším se na další sérku. P.S.: Těším se zbytečně, žádná druhá sérka nikdy nevznikne, Netflix ten projekt už v roce uvedení první série zaříznul. A skoro bych řekl, že bez dvojky nemá smysl koukat na jedničku. Jenom se navnadíte, v hlavě se vám urodí spousta otázek a všechny zůstanou bez odpovědi. Z toho důvodu shazuju hodnocení ze 4 pecek (pomyslných 70 procent) na odpad!. Snad tím někoho odradím od sledování. Je to jak soulož bez vyvrcholení- máte z toho takovej na pytel pocit, že by do toho bejvale bylo lepší vůbec nejít. I Am Not Okay with This. (11.01.2024)

7/10. Fajn jednohubka, kterých (narozdíl od druhých) v daném žánru nemám ještě plné zuby. Supr přirozené obsazení, moc fajn komorní atmosféra, feel-good paleta barev, sem tam prosakující originalita (v rámci možností) a především kulervoucí finále. Nečekal jsem víc - a taky jsem vlastně víc nedostal. Ale bavilo mě to a chci nášup! (24.03.2020)