Režie:
Luc BessonKamera:
Carlo VariniHudba:
Eric SerraHrají:
Isabelle Adjani, Christopher Lambert, Richard Bohringer, Michel Galabru, Jean-Hugues Anglade, Jean-Pierre Bacri, Jean Bouise, Jean Reno, Jean-Luc Miesch (více)Obsahy(1)
Fred (Christopher Lambert) je pronásledován pohunky významného mafiána, kterému uloupil důležité dokumenty. Skrýší se mu stane pařížské metro, kde žije svérázná a fascinující komunita bohémů a bezdomovců, jež ho přijme do svých řad. Při vyjednávání o vrácení materiálů Fred naváže vztah s mafiánovou milenkou Hélénou (Isabelle Adjani), která znuděná životem zbohatlíků přijímá pozvání do snového světa metra a jeho obyvatel. (J.Connor)
(více)Recenze (80)
Pamatuju si, jak jsem hořce kroutil u Antalova Kontroll a to nikoli proto, že by ten film byl jakkoli špatný, ale kvůli tomu, že zpracoval námět, který jsem nosil tehdy dlouho v hlavě (akorát byl zasazený do pražského Kongresového centra). A to jsem tehdy ještě ani nevěděl, že v pětaosmdesátém natočil Besson v zásadě némlich to samý, akorát s protagonistou, který je vizuální kombinací mě a Johnnyho Násilníka. Subway je chaotická změť scén a témat zasazených ve světě pod světem pařížského metra se skutečným mladistvým drajvem, který hází klacky pod nohy každému, kdo se snaží film racionalizovat, zařadit a obecně prostě podmanit. Besson chtěl být protestním hlasem mládeže a navázat v tom na Godarda s Truffautem, místo toho byl ale prostě mladý tele, co se točilo za sukněma. Subway je právě díky tomu takovým čistým, nezkroceným a nerozvážným filmem se svým vzácným kouzlem. ()
Nejlepší části z tohoto filmu jsou, když někdo někoho honí (nehledejte v tom žádný dvojsmysly). Ať už jsou honičky pěší (a na kolečkovejch bruslích) v chodbách a vestibulech metra nebo honička mezi Peugeotem 205 GTi a Mercedesem W126, která je na úplnym začátku. Zbytek je akorát hromada keců a marná snaha o to, aby film vypadal tak nějak umělecky a nezávisle. Jinak Christopher Lambert je dost otřesnej, Isabelle Adjani taky nic moc. Z herců byl asi nejlepší pan štábní Michel Galabru typicky v roli fízla. Můj oblíbenec Jean Reno má jenom vedlejší roli a ještě navíc skoro celou dobu, kdy se vyskytuje na obrazovce, akorát do něčeho bubnuje. Než to vidět znovu, tak snad radši budu 104 minut jezdit metrem. ()
Filmová metra jsou opravdu zvláštní. Všude je otevřeno, všude se svítí a na těch důležitých místech nikdy nikdo není, takže se můžete vesele pohybovat kde chcete. Ono to možná s realitou nemá moc společného, ale jako filmová fikce oslavující svobodu a nezávislost to nevyznívá špatně. Isabelle jsem dosud viděl jen ve dvou filmech, v obou působila jako profesionální plačka, žena, která nezná úsměv. Konečně jsem jí taky viděl v té živější poloze a v naprosto geniální scéně (nóbl večeře). Co je ale hlavní, Isabelle je neskutečně zajímavá žena a vlastně i herečka. A nemyslím to jen jako metaforu ke slovu krásná (i když s Irokézem je neskutečně sexy). Co říci k filmu? Jako celek nic moc, jako sled různě zajímavých, kvalitních a zábavných scének to docela jde. Místy je to zábavné, místy je to dojemné, místy hrozně oduševnělé a nakopávající, místy ale taky trochu zmatené, nudné a nezáživné. O logice věci nemluvě (všichni ho hledají, ale on se svobodně pohybuje po metru s odbarvenými vlasy, ve výrazném županokabátě a se slunečníma brýlema a výrazným ksichtem Christophera Lamberta, nápadnější už být nemůže). Kapitolou samou o sobě je hudba, která je výborná a u některých scén vás až napadne, že byly točeny jen kvůli ní. A Jean Reno jako bubeník (který se, na rozdíl od jiných filmových bubeníků, alespoň snažil trefovat do hudby) je fakt k pousmání. Určitě si to někdy pustím znovu, ale asi budu občas přetáčet. ()
Nic extrovního to teda není, ale ani nijak extra špatné,nejhorší věc na tomhle filmu je ale že se šíleně táhne. I když postavy jsou dokonalé tak prostě se to nějak dlouho veze na vlně nudy. Ale Besson je aspoň zábavnej a cpe do filmu co nejvíc toho jde. Prostě slabší ale ne vyloženě slabý Besson, jednou za 5 let to stačí. ()
Mile praštěný úlet, pro jaké mám už tak slabost, navíc střižený s bessonovským šarmem i humorem, i když z toho ještě tu a tam vykoukne křivý šev. Výborný Michel Galabru, chvíli jsem myslel, že se Walter Matthau naučil francouzsky. Jo, tohle budu moct i víckrát, a proto budu štědrý a dám čtyři kousky. ()
Galerie (9)
Photo © Gaumont
Reklama