Bojovali za vlast

Nechtěla bych to zažít, strategický či "strategický" ústup před nepřítelem za cenu obětí na životech (o majetku nemá cenu mluvit) civilního obyvatelstva. Pocit těch vojáků, pocit těch lidí, tu hrůzu, tu bezmoc, ten zmar. Lidi jako zmatené stádo ovcí mezi tanky, protože divize má posledního důstojníka a ten za chvíli taky umře. Vojáci nemají co jíst a obyvatelstvo jim nechce jídlo dát, protože v první řadě sami mnoho nemají a v řadě druhé je považují za zrádce. Upřímně jsem si oddychla, když to skončilo, protože je určitá hranice beznaděje, kterou není dobré překračovat. A nenávist k našim nepřátelům poneseme na špičkách bodáků. (07.10.2010)

Zaslouží si snímek, který momentálně atakuje osmdesátiprocentní hranici na ČSFD, jedinou hvězdičku? Zeptám se jinak, zasloužím si já ve svém věku ztratit bezmála tři hodiny času sledováním nabubřelé a vyčpělé propagandistické podívané? A ještě jinak, nestálo by ostatním uživatelům za to, sundat klapky z očí, zbavit se nostalgie a zhlédnout dávno viděná díla znovu? V některých případech by to mohlo vést k zásadnímu přehodnocení stávajících dojmů. Během několika dní jsem zhlédl Bondarčukovu prvotinu Osud člověka a následně i tenhle kousek, přičemž Bojovali za vlast se dá považovat za totální uměleckou prohru, kdy v sobě protežovaný Bondarčuk potlačil všechno progresivní a natočil výchovný film plný patosu, snahy konstruovat mýtus sovětského člověka a propagandistický výplod oficiální sovětské kinematografie 70. let. Jestli mi u slavných amerických válečných filmů, jako je Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana, vadí všudypřítomný patriotismus a glorifikace amerického hrdinství, tady se mi v hojné míře připomene slogan kupónové privatizace Jistota desetinásobku. Bondarčuk se nevyhýbá ani neuvěřitelným tragikomickým scénám typu opakovaného střihu na tvář vyděšeného německého vojáka konfrontovaného s patetickým výrazem a planoucíma očima sovětského vojáka postupujícího vpřed nebo německou jednotku, která uprostřed zuřivé tankové bitvy pod vedením opilého důstojníka spořádaně pochoduje po silnici. Ostatní členové rodiny se shromáždili před obrazovkou a nevěřícně sledovali dění, načež se znejistěně ptali, jestli se jedná o parodii. Ve stejné době se ve světové kinematografii odehrávaly úplně jiné procesy a vznikala špičková díla, tady se pod státní kuratelou zastavil čas, nebo spíš vrátil někam do 50. let. Snaha věnovat se osobním charakterům vojáků vyznívá užvaněně a nudně, choreografie bitev je neskutečně tupá a nelze nevzpomenout na televizní tradičně podvyživenou evropskou produkci zastupovanou např. německou trilogií Válka generací, která jako vrchol nabídky předvede jeden tank, nicméně je zfilmovaná vynalézavě a Bondarčukův snímek poráží rozdílem několika tříd. Ono to vážně není o penězích a počtu vojenské techniky, ale o odvaze, chytrosti a umu. Celkový dojem: 25 %. (28.05.2016)

V polohe vojnovej drámy ako celku som od Bondarčuka čakal trocha viac. Na rozdiel od jeho Vojny a mier tu vynikla skôr celková atmosféra vojny a bezprostredná, očakávaná smrť, ktorá bola cítiť snáď v každej scéne. Samotné vojnové bitky sa mi však zdali iba priemerné a miestami málinko teatrálne. Nad hrdinským pátosom sa nezamýšľam, to vzhľadom na straníckosť proste muselo byť, hlavne keď na Done vtedy Rusi dostali riadne na frak. 75/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (06.04.2015)

Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců vlasti, kteří zemi neubránili a nechávají je napospas fašistům... Nezapomenutelná je válečná scéna s větrným mlýnem planoucím v ohni v pozadí bitvy. Výtečný výkon podal Vasilij Šukšin - představitel hlavní role vojína Lopachina - bohužel zemřel před natáčením poslední epizody (ve 45 letech, patrně na infarkt z přepracování), takže film byl dotáčen s jeho dabérem. Špičková předloha od nositele Nobelovy ceny Šolochova, nejlepší sovětští herci, cenami včetně Oscara ověnčený Bondarčuk a bolestné ruské téma nekonečného ústupu před Němci, minimum ideologie a maximum duše, to je jeden z nejlepších sovětských válečných filmů. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=qMw629pnIL4 (16.05.2011)

Co si budu namlouvat, Sověti/Rusové prostě uměli a možná ještě pořád umějí natočit válečný film. Není to ale jen v tom, že zvládají dobře bojové scény, kdy tady vás nezklamou, ale ještě lépe zvládají vztahová dramata a hlavně vykreslení postav, které je místy až krásně poetické, díky jemné kameře, která zde vyniká. (26.07.2017)