Creepshow

Čo dodať k legende poviedkového hororu, a asi najlepšej filmovej antológii. Komiksami, iróniou a čiernym humorom skrz naskrz pretkaný masterpiece, s efektami a maskami made by Maestro Savini, parádne vypointovanými poviedkami od Kráľa. Samotný King je neskutočný v úlohe vidláka Verrilla, Nielsen netypicky v zápornej úlohe patrične "vychcaný". Šváby v poslednej poviedke naozaj zimomriavkové. A spojovák s Tomom Atkinsom a Savinim ako smetiarom klasika z najväčších. Ostatne ako celý film. A štylizované spracovanie úchvatné. (08.05.2020)

Pět hororových povídek, s pointou ve stylu nelsonovského "cháchá", nabízí zábavu typickou pro rozverná osmdesátá léta. Zapomeňte na civilnost, vše je tu podřízeno nadsázce či smyslu pro třeskuté vtípky z obchodu s legráckami. Nedokážete-li se zasmát zvuku prdícího polštářku, patrně pro vás Creepshow nebude tou správnou volbou. Po krátkém prologu s malým vášnivým čtenářem hororů, jehož ztrestá chrapounský otec, se nám představí první povídka Otcův den. V hlavní roli olezlá, vylezlá a vlezlá mrtvolka toužící po sladkém dortíku. A že si jej nakonec upeče sama, to by čekal málokdo. Roztomilá zombie vybíjená. Pak přichází na řadu to nejhorší z celého souboru, Osamělá smrt Jordyho Verilla. Jordy Verill je farmář, Stephen King a debil. Po nálezu meteoritu počne obrůstat mechem, koukne na televizi, vypije pivo, vykoupe se a zastřelí. Byl jsem rád. Třetí příběh s mnohoznačným názvem Něco, co tě úplně pohltí, nemá nic společného s deepthroatem, ale pro mě osobně byl tím nejlepším, co mi tahle antologie nabídla. Parádní výjeb s Leslie Nielsenem alá Carpenterova Mlha. Poté najdeme pod schody staré univerzity Bednu z roku 1834 a v ní uskladněný a hladový „asiYetti“ sežere, na co přijde. Milé a krvavé. A na závěr si dáme rendez-vous se šváby, kteří v množství větším než malém navštíví byt jednoho starého a protivného dědka a dezinsektor nemá zrovna čas. Krásně nechutné. V epilogu pak už jen dostane chrapoun, co si zaslouží a zábavná projížďka panoptikem hrůzy končí. Příjemně nostalgická čtyřka. (12.01.2017)

Romero, jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, a King, nad jehož knihami jsem strávila nespočet hodin - od Creepshow jsem očekávala hodně a víceméně se moje očekávání splnila. Povídka první: Vtipná, místy nechutná, ne sice kdovíjak děsivá, ale roztomile pitoreskní -> 4*. Povídka druhá: Stephen King sice ani zdaleka není dobrý herec, ale ty jeho grimasy mě bavily -> 3*. Povídka třetí: Na Leslieho Nielsena jsem zvyklá spíše z komedií a proto mě překvapilo, jak dobře umí zahrát pomstychtivého, nepřejícího a veskrze zákeřného bastarda -> 5*. Povídka čtvrtá: Ta příšera působila poněkud lacině, ale příběh to naštěstí dost zachraňuje -> 4*. Povídka pátá: Nebyla jsem schopna to zkouknout celé, protože mám fóbii ze švábů, ale řekla bych, že lepší jak průměrné to nebude -> 3*. (07.05.2011)

Den otců, pak ta povídka s rostlinou a povídka s názvem Bedna je to asi to nejlepší z celého filmu. Plno černého humoru, místy vcelku solidní atmosféra a jistá originalita povídek se tomu upřít nedá. Na druhou stranu to pro mě není asi tak super věc, jako pro jiné. Dívat se na to, ale dá a účel pobavit to splní. 70% (29.06.2014)

No že by to byla legrace k popukání, tak to rozhodně nebyla. Stephen King v roli venkovského debila byl sice okouzlující, ale jenom první tři minuty, pak už to bylo otravné. Krátká stopáž jednotlivých povídek naštěstí nestihne nudit, děj běží jak mladé štěně a poslední povídka s brouky je vskutku povedená. Za zmínku stojí Ed Harris s úžasným účesem v první povídce a Leslie Nielsen zase potvrdil, že hnusáky umí dokonale. Tři hvězdy ať nežeru. (27.12.2013)