Karel

Měl jsem Karla Gotta rád, mám rád všechny Čechy, kteří nás proslavili v zahraničí. Mám rád lidi co něco skutečně dokázali. Stejného respektu jako Karel Gott se u mě může pyšnit snad jen Jarda Jágr a pak už bych musel hodně přemýšlet. Či-li Karel byl velikán, takový velikán v jehož přítomnosti se museli cítit všichni více než dobře. Pokládám ho za člověka, který vědomě nikomu neubližoval, což ovšem neznamená že ve svém životě neměl nepřátele, ale vzhledem k tomu jak veliký byl, jich mnoho neměl. Karel nikomu nevadil, lidé jej mají stále rádi, je oblíbený.... dokument? Co k němu dodat, mohlo to být určitě lepší. S blížícím se nevyhnutelným závěrem začíná chytat za srdíčko, i mě se na konci vehnaly do očí trošku slzy, když jsem si uvědomil, že někdo takhle veliký odešel. Že už nebude. Už ho nemáme. Naše Republika najednou ztratila osobnost, kterou jsme se mohli chlubit. Gott byl náš! Nevím jestli si tohle lidé u nás uvědomují, ale tyhle skutečné osobnosti je velmi těžké nahradit. Karle odpočívej tedy v pokoji. 65% (08.02.2022)

C'est la vie, c'est la vie, a to mě nebaví, nebaví... Z dokumentu čiší velká touha zaznamenat poslední dny velkého to člověka, nezapomenutelného umělce, představitele jedné úspěšné vlny československé populární hudby. Jenže jaksi ta tužba vyprodukovala u diváka především rozpačitost z ukázky nepatřičného a vysoce intimního. Zůstává tedy sladko v ústech za těmi vzpomínkami a obrázky minulosti, hořký ocásek, toho co následovalo, však dominuje a zahaluje to jedinečné. ...hrajte ještě dál, naposledy. (19.01.2022)

Když si zde čtu komentáře zdejších pseudo odborníků, tak nestačím žasnout. Jakožto nejlepší a absolutně nezaujatý uživatel této databáze musím žasnout nad výkřiky do tmy typu "oslavný dokument". Je mi těchto lidí bytostně líto, protože evidentně tento dokument absolutně nepochopili a viděli v něm jen něco, co si přáli vidět. Tento dokument rozhodně neukazuje Karla Gotta v roli nadčlověka, boha, génia, modlu a kult osobnosti pro mnoho navlhlých důchodkyň. Tento dokument ukazuje Karla Gotta jako obyčejného, spořádaného, slušného, vděčného a nesmírně empatického člověka. Bohužel se dokumentem necítím nějak závratně obohacen, protože jsem si Karla Gotta na základě mnoha vystoupení v TV takhle nějak představoval v soukromí. Karla Gotta si osobně více vážím za jeho charakter, postoj k životu a šíření dobré nálady a nesmírně příjemné aury, než za hudební díla, která po sobě zanechal. Celý dokument byl nesmírně divně, řekl bych až nešikovně sestříhaný a dokument rozhodně nepůsobil silně jako celek, ale spíše jen v určitých pasážích. Velmi mě překvapilo, že takto cenná značka neskončila v rukou někoho podstatně zkušenějšího a šikovnějšího. [65 %] (25.12.2021)

Jak pravila kolegyně při odchodu z kina: „Bylo tam moc Ivany.“ Ano, kdybych chtěl bejt cynickej, tak řeknu, že producentka filmu (Ivana Gottová) vytěžila z poslední životní fáze svého manžela maximum. Všechny použité starší záběry já znám zpaměti, takže pro mě nic novýho. V nově natočeným materiálu se motá nemohoucí stařík na hranici svéprávnosti, kterej trousí křečovitá životní moudra a nepříliš podařené vtípky, neumí to moc s dětma, ale pořád má obdivuhodnou touhu zpívat. Náležitě jsou zdůrazněny momenty s cílem vylepšit Mistrův morální kredit. Ale jak už kdysi v jednom dokumentu řekla k Antichartě Eva Pilarová: „Jestli někdo tvrdí, že neví, co jsme podepisovali, tak normálně lže.“ Plus alibistický rozhovor s Martou Kubišovou, aby všichni věděli, že se na něj nezlobí, že on mohl a ona ne. Jedinej, kdo doopravdy pobavil, byl dvěma třema hláškama Ladislav Štaidl. Celkově srovnání Karla na vrcholu v narvaných sportovních halách, kdy výborně zpívá a rozdává se publiku, s dědečkem, kterej na chalupě osamoceně sosá čaj z puntíkovanýho hrnku, má určitou výpovědní hodnotu, ale já jsem z toho zas až tak urvanej nebyl. A to říkám z pozice znalce a celoživotního fanouška, kterej byl v širokém časovém rozpětí sedmkrát na jeho koncertě. (15.10.2021)

Minulost Karla Gotta nalakována narůžovo. Nečekal jsem, že tohle bude nějaká důsledná analýza jeho života, čekal jsem spíš takové příjemné ohlédnutí za působivou hudební kariérou tohoto zpěváka, které pak bude s jeho blížící se smrtí dojemné. To bych bral. Ale tohle... tohle je něco mnohem horšího. Dokument (možná bych to měl psát do uvozovek) se snaží ukázat, jak je Karel prostě báječný a jak ho všichni zbožňují. Co se týče jakýchkoliv možných chyb v minulosti, tak mu zde na kameru různí jeho slavní kamarádi (především Jiří Suchý a Marta Kubišová) říkají, jak udělal dobře a jak byl vlastně hrdina. Je tu velký důraz na jeho rodinný život. Cpe se nám tu, jak má téměř ideální rodinku, což samozřejmě není pravda, protože do filmu prosakují i věci, které se těžko dají změnit. Třeba to, že má malé dcery, jejichž tatínek v dědečkovském věku brzy zemře. Taky je dost smutná návštěva u dospělé dcery, která vyrůstala v podstatě bez otce, takže se cizího Gotta jako malá nejdřív bála, ale pak (po střihu) říká na kameru, že se vůbec na tatínka za to nezlobí, že ani není co odpouštět. Jo, určitě to musí být báječný pocit vidět tátu, jak teď na starý kolena hýčká svoje dcery, zatímco na vás celej život kašlal. Chápu, že rodina je dost osobní věc a nejedná se o jednoduchou věc. Jenže jak říkám, dokument o tomhle chce mluvit, takže mi to nedá, abych si na to neutvořil názor, který je nejspíš v rozporu s tím, jaký se snaží produkční firma Ivany Gottové u diváků vyvolat. Rád bych zdůraznil, že si nemyslím, že je Ivanka Gottová nějaký zlý, vypočítavý člověk. Já totiž bulváru nevěřím a neznám ji. Každopádně ani z tohohle filmu si na ni názor pořádně utvořit nemůžu, protože ve všech scénách je tu zobrazována jako trpělivá starostlivá manželka. A to dost nedůvěryhodně. Může to být i studem před kamerou, ale její projev zní škrobeně a nepřirozeně. Oproti tomu její manžel Karel má za celý svůj život vypravování nacvičené na výbornou. Hezky se poslouchá, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak tam jenom pořád nostalgicky vzpomíná na mládí a na sebe. Pořád jenom já, já, já. Manželky či děti tato postava filmu, kde má být dokonalý rodinný člověk, nezmiňuje prakticky vůbec. Dokonce i když mluví přímo s dětmi, tak se konverzace obvykle točí kolem něho. Tento patetický snímek se snaží za Kájou zanechat odkaz o tom, jaký byl borec, protože nám to všichni, včetně jeho, neustále říkají. Hrůza. Pár bodů dávám za skvělé scény z Gottova muzicírování zamlada. Jinak odpad. (4/10) (17.02.2022)