Tokyo Vice

Oceňuji, že ačkoli jde o mafiánský film, tak je zde miminum brutalit a vše nahrazuje parádní atmosféra. přesně tak si představuju dobrou kriminálku. Mám štěstí, že seriál objevuji při vydánídruhé série, protože konec je skutečně naprosto otevřený. Japonština je v seriálu fantastická, líbí s emi, jak plynuje přechází do angliny a zas zpět. Tokio parádní. Člověk vzpomíná na vlastní návštěvu :) (04.03.2024)

Je v mém životě jen pár seriálů, který mě fakt bavily minutu po minutě kvůli skvěle odvedenýmu řemeslu. Třeba takový The Wire, miloval jsem skoro každou scénu, pak mě takhle stejně bavil třeba The Deuce. A teď Tokyo Vice. Představuju si, jak štáb, nebo někdo ze štábu jasně ví, co chce a jak to má vypadat. A má tak skvělý herce, který to tak do puntíku plní. Úžasní Japonci i Amíci, skvělý výkony dobroušů i zlounů. Jake Vás může jako postava iritovat (mě teda hrozně), ale ta postava je zahraná skvělé plasticky. Snad ani další série nemusí být, ale jako přežil bych to ;) (29.04.2024)

Čau lidi, jsem se tu za vámi stavila, abych vám důrazně doporučila tenhle seriál. Fakt se přestaňte furt dokola koukat na Chalupáře a pusťte si Tokio Vice. Má to všechno, co od televize chcete. Vaří se tam, jí se tam žebírka, občas tam i souloží, trošku romantiky se tam objeví a i na nějaké to násilí dojde (dokonce jsem jednou schovala hlavu pod deku, abych nemusela sledovat, jak si tam pižlá prst nekvalitním nožem). Jediná nevýhoda je, že teď musím cca rok čekat na další sérii a úpe teda nevim, jak si zkrátit to čekání. Nemůžu dělat nic moc manuálního, páč prostě nejsem šikovná, takže třeba dřevořezbu jsem promptně zavrhla. Taky by se u té činnosti mohlo ležet, protože prostě nerada stojim a ze sezení mě bolej záda. A ať to, prosím, není sledování vztahu Jaromíra Soukupa s Agátou Hanychovou. To už jsem zkoušela a to mi nedělá dobře. To se potom rozrušim a nemůžu v noci spát. Nějaké nápady? Návrhy? Prosím, pište mi na Slečna Smilla Cosivlasynemyla, P. O. BOX 123, Praha naproti tomu obchodu, co prodávaj ty drahý kabelky. Díííky.. (24.07.2022)

"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním (v první sérii, v druhé se to obrací). Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami "zpočátku bych to neřekl, ale nejsou mi jedno". Kráčí to v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (16.04.2024)

Sonda do Japonské společnosti optikou Yakuzy, policie a žurnalistů. Tyhle tři světy jsou umně propojené. Seriál je precizní, autentický, realistický, (nakolik si myslím že znám Japonsko) a snaží se nepřehánět. A z toho pramení i jeho jediná slabina, místy jsem se dost nudil, některé vedlejší příběhové linii jsou slabé (např. Nemocný bratr novinářky…) a zpomalují tempo nezáživnými dialogy. Nechybí několik opravdu silných momentů a scén, ale je jich dohromady jak prstů na dvou rukách vysloužilého jakuzáka. Za ty hluchá místa bych měl jít na 4*, ale tenhle kousek si to nezaslouží a už kvůli drsným jakuzáků, skvělým hereckým výkonům a odvážné porci japonštiny (mohlo být klidně více :) jdu na5. (27.05.2024)