Frajer Luke

Padesát lidských duší za hodinu? Louis Cyphre by měl z Tebe, Lukeu, radost.. Na světě existují tři věci, které nelze zlomit. Duch Charlese Emersona Winchestera III. uprostřed korejské žumpy, jakákoliv kost v těle Chucka Norrise a Lucas Jackson. Člověk si tolikrát řekne, proč se na to nevykašle a nezačne používat rozum zamezující "selhání v komunikaci", ale pak vidíte, že on to vlastně nedělá pro sebe, ale pro vás, protože až tady jednou nebude, vy by jste si neměli o čem povídat.. (19.07.2010)

Nadějným aspirantem v kategorii "nejnudnějších úvodních 40 minut v historii filmu" se stává počin Stuarta Rosenberga. Nuda, nuda a zase nuda. Nic jiného jsem si do scény, ve které k Lukeovi přijíždí na návštěvu matka, neříkal. Jestliže je v popisku k filmu zmíněno, že "dny plynou jednotvárně kupředu", tak režisérovi se tyto dny podařilo natočit se zarážející autentičností a já si kvůli tomu musel Frajera Lukea rozdělit na dvě části. Film jsem dokoukal po cca třítýdenní pauze, a to se mi snad ještě nikdy nepodařilo... Po dojemné rozmluvě s rodičem se však atmosféra promění, a začne nejpromakanější prison break v dějinách. Přiznám se, že jsem hrdinovo chování (až na útěky) nechápal, a celá pointa mi došla až pět minut po skončení snímku - asi jsem neměl svůj den - a o to více mne pak odzbrojila. Závěrečná hodina dělá v mých očích z filmu nevyvážený art, a mé pocity jsou tudíž rozporuplné. I tak ale nakonec po těch čtyřech hvězdičkách sáhnu... You´ve been warned. (21.12.2009)

Zase jeden film, od něhož jsem s hodnocením 89% čekala mnohem více. Od zpracování příběhu jsem předpokládala, že bude záživnější a více rozjetý. K tomu mi však nepostačí děj, v podstatě celý se sestávající z bandy vězňů denně pracující na vytváření příkopu, hrající karty a vedoucí nepodstatné řeči o všem možném. A pod pojmem kultovní postavy, v tomto případě frajera Luka, si nepředstavuji tu, která po celý film skoro nepromluví, sice sní padesát vajec a párkrát uteče, ale to je vše. Luke je možná frajer, ale na mě prostě nezapůsobil. A čtvrtou hvězdičku nemůžu udělit ani kvůli Paulu Newmanovi, jehož projev mě nijak nezasáhl. Velký herec to samozřejmě je, ale zde mě příliš nedostal. Zhruba po hodině a půl sledování jsem začínala být lehce unavena stále monotónním dějem a už jsem nějak i přestala očekávat jeho jiný vývoj. Takže Frajer Luke pro mě není zase až tolik "frajerský." (22.03.2011)

„On nikdy nič nehovorí?“ – „Myslím, že práve niečo povedal.“ Uhrančivý Paul Newman (a trochu aj čertovsky opálený George Kennedy, ale napriek jeho super výkonu sa nedá povedať, že by šlo o klasický príbeh silného mužského priateľstva) rozohráva hru o 50 vajec a vyhlási vojnu systému, ktorý nemôže poraziť, ale musí to skúsiť, lebo ak to neskúsi a zostane tu, bude to preňho horšie, ako smrť. Stuart Rosenberg o 13 rokov neskôr režíroval i Newmanovho priateľa Roberta Redforda a náhodou tiež vo väzenskom epose. Frajer Luke je parádny film, má na svoju dobu revolučnú kameru plnú na tie časy netradičných (až neprijateľných?) záberov, plno kultových scén (časopis, jama, trasenie kríkom), smutných, ale pravdivých hlášok ("Škoda, že ľudia nie sú ako psy."; "Chlap musí ísť po svojej ceste.") a vtipných dialógov ("Čo ste si vtedy myslel?" - "Ja som vtedy príliš nemyslel."). Možno mi to pripadalo troška romantizované (jasné, chlapi sa pri ceste pekne namakajú, ale celé to pôsobí skôr ako troška drsnejší skautský tábor, kde sú bachari poňatí pomaly až ako náhradní otcovia a medzi väzňami panujú mimoriadne vrelé, kamarátske vzťahy), tak ale čo ja viem, možnože v tých dobách to tak naozaj bolo. (06.02.2009)

Komentář bude obsahovat SPOILERY! Celou dobu jsem si říkal, proč Luke pořád utíká, proč bojuje, i když nemůže vyhrát a proč proboha jí těch padesát vajec?! Ale pak, během těch několika málo okamžiků na konci, mi to došlo. Dělá to, protože může, protože to chce dělat a hlavně nikdy nechce být poražený či zlomený. A když si tohle člověk uvědomí, tak spolu se sestřihy úsměvů Paula Newmana, se může smát taky. Krásný film, ve kterém Paul předvedl zřejmě svůj vrchol. George Kennedy byl taky skvělý (ale Oscar?) a... ty kultovní scény! Asfaltování silnice, box, umývání auta (tak odtud některé hvězdičky dnešního šoubyznysu čerpaly!) a především hraní na banjo, poté, co Lukeovi zemře matka, to jsou scény, na které budu ještě dlouho vzpomínat. Stejně jako na smějícího se Paula. Jsou tomu sice dva roky, co tento skvělý herec odešel, ale díky tomuto snímku si získal nesmrtelnost. 100 %. (20.01.2011)