Vánoce u našich

Nemám rád současné romantické filmy, protože ty motivy se v nich neustále opakují a je to dokola to samé, hlavně se v nich vyskytuje hnusná, přeslazená popová hudba a je to zkrátka fuj. Tady sice ta hnusná hudba také byla a i motiv byl celkem už povědomý z jiných romanťáren, avšak zde se mi to prostě i líbilo, protože to bylo pojato trošku rozdílně a dokázalo to být i vtipné. Důležitou roli zde hlavně hraje ta norská, zasněžená atmosféra, která působí hodně romanticky a vy se díky tomu snadno dokážete zasnít. Hlavní postava je také docela sympatická a dokážete se na ní dívat, takže pokud nemáte rádi romanťárny stejně, jako já, věřím, že by se vám tohle mohlo líbit. (28.11.2021)

Vánoce, svobodná třicátnice a nátlak rodiny, ať už si konečně někoho najde. Není to anglická Bridget, ale norská Johanne a není to film, ale seriál s dvěma sériemi. Změnou národnosti tahle do sňatku postrkovaná dívčina získala i odlišné podání. Například mnohem nezávaznější vztah k sexu (ten koloušek by asi v tomto pojetí v britské verzi neprošel/o večírkové jízdě s kolegyní v tramvaji nemluvě), mnohem víc sněhu a zejména notnou dávku protivnosti. Ne, Johanne se dá fandit jen ze začátku, ale posupně vysvítá, že je čím dál tím větší frfňa, všechny kritizuje, sama své chyby nevidí, furt brblá nebo chlastá, odsuzuje, aniž by se sama zamyslela. Válí se ve sněhu, bojuje se svými nezralými rodiči, přátelí se se „střelenou prima“ kamarádkou, a přestože se furt projevuje jakože děsně samostatně, nakonec ji všichni dotlačí do nesmyslného svazku, který prostě nemůže vydržet. Ve dvou sériích se ty příběhy pořád opakují a divák se moc zajímavého děje nedočká. SHRNUTÍ: Bridget na sněhu, vodce a v permanentní naštvanosti. (02.01.2023)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)

Obě série měly své momenty, kde jsem měl pocit, že už nejsem úplně cílovkou. První řada byla o něco lepší, hlavně vtipnější, druhá o chlup dramatičtější, lehce nastavovaná a občas trochu zbytečně cringe, ale zase hezky zakončená. Hodně to nakonec táhly nahoru ale tři věci: kouzelná Ida Elise Broch, místo zasazení a neodolatelná vánoční atmosféra, která i přese všechnu tu kýčovitou barevnost, působila takovým tím evropsky nepřeplácaným způsobem. (17.12.2022)

Viděna 1. série: Můj první norský seriál. Zpočátku to vypadalo slibně, ale asi od 3. dílu se začala objevovat známá a provařená klišé (excentrická kamarádka, mnoho nápadníků, kárající šéfová atd.), která už mi tak trochu lezou krkem. Přidávání rodinných problémů (rodiče), malá rozmanitost prostředí a neuzavřený konec na dojmu (bohužel) nepřidaly. Super však byla chemie mezi hl. hrdinkou a Jonasem a celkem roztomilá vánoční atmosféra. *** Viděna 2. série: Slabší vývar z předešlých dílů s nenaplněným potenciálem. Hlavní hrdinka místy otravná. Pozn. Měla jsem radost, že jsem uhodla, od koho byly růže :) ** (04.12.2023)