Jen ho nechte, ať se bojí

Sobotův styl hloupoučkého humoru mě tahá za uši, i když musím uznat, že v práci s hlasem se v tomto výtvoru předvedl. Poněkud jednoduchá zápletka mající za cíl spojit k sobě scénky semaforského tria Šimek-Sobota-Nárožný ale na úrovni celovečerního filmu funguje. Helenka Vondráčková pokud zpívá, ok, ale jakmile má hrát, jde to trochu do kytek... Sedmdesátá léta se blížila ke konci, ale jejich odkaz si film nese dál -> slabé 2*. P.S.: Film nabízí poměrně hodně záběrů na místa, která už dnes vypadají významně jinak. (19.06.2011)

Luděk Sobota už přes třicet let předvádí to, s čím začal v Jáchymovi, čili sklouzává k dlouholetému nudnému stereotypu. Zatímco v Šíleně smutné princezně Vondráčková zachránila svou roli mladistvým půvabem, tady už nezachraňuje ničím a její otřesné herectví lze srovnat snad jen s žalovatelnými výstupy Karla Gotta v jiných filmech. Hudba je nudná a infantilně moralizující texty úděsné. Přesto, až budu mít příležitost, znovu se na tenhle film rád podívám. Proč? Inu, to je jednoduché - protože mám rád Helenu Vondráčkovou:-) (15.11.2008)

Velmi lehký nadprůměr knedlíkové zábavy. Vondráčková zcela toporná, Luděk Sobota zřejmě právě tímto filmem ztratil do té doby fungující punc velmi nadějného herce. Těch 55% dávám i já, ovšem podotýkám, že v té době už opravdu nebylo potřeba točit takové srágory, když například film Na samotě u lesa už rok frčel kiny. (22.03.2010)

"Ten je tak vystrašenej, že je schopnej napsat celou operu." Kdyby mě strašilo komando pod vedením Metoděje Mydlocha, tak bych žádnou hudbu nikdy nesložil a bez toho strašení taky ne. Nicméně zamilovaně čumící skladatel Brabec je tím správným dementem sobotovskýho typu, strašáci se svými nápady taky celkem ujdou a tak snad jen Marcelčiny hitovky by mohly bourat hitparády poněkud razantněji. A ač je to celkem smutný, tak tohle za vlády srpu s kladivem bývala jedna z těch povedenějších a často reprízovaných komedií. (30.11.2016)

Dodnes nepochopím, co je na humoru v podání pana Soboty vlastně humorného. V kombinaci s bezduchým scénářem o ničem a nikom, v zemi nikoho, vznikla rozbředlá sračka, plná nastavovaného děje a pochybných, rádoby vtipných momentů. Od pana Šimka byla obrovská chyba angažovat zajíkajícího se tajtrlíka, který, ač nechci poměřovat, kvalit pana Grossmanna nikdy nedosáhne. Režisér Rychman nepatří svou tvorbou rovněž mezi mé oblíbence, jeho normalizační filmy jsou příkladem tvorby bez osobního názoru. Prostě soda bez chuti a bez zápachu a taky skoro bez bublinek. (14.03.2009)