The Forsyte Saga
Sága rodu Forsytovcov
Scénář:
Kate BrookeHudba:
Geoffrey BurgonHrají:
Damian Lewis, Rupert Graves, Gina McKee, Alistair Petrie, Ben Miles, Wendy Craig, Ann Bell, John Carlisle, Amanda Root, Barbara Flynn, Gillian Kearney (více)Série(2) / Epizody(13)
Obsahy(1)
Píše se rok 1874 a londýnští Forsyti se připravují na malou rodinnou zásnubní slavnost, která je skvělou příležitostí, aby se všichni příslušníci tohoto starého váženého anglického rodu zase jednou setkali. Pravda, příležitostí poněkud pochybnou, neboť Monty Dartie, mladý a nemajetný floutek, není právě mužem, jakého by si starý James Forsyte pro svou dceru Winifred přál - jenže co dělat. Svět se mění a je třeba to respektovat. Ostatně tento ústupek starým dobrým mravům nebude zřejmě posledním. Úctyhodnou rodinou Forsytů mají v nejbližších letech otřásat události, jaké by si ještě před pár lety nikdo neuměl ani představit. Na startovním bloku první z nich je již připraven mladý Jolyon, který hodlá učinit věc dosud naprosto nevídanou: opustit svou ženu i rodinné bohatství a jít za hlasem srdce... Tak začíná nejnovější (desetidílná) britská adaptace slavného románu Johna Galsworthyho, zachycujícího v celé své šíři (tzn. tří románových trilogií) život tří generací rodiny Forsytů - od poklidného údobí vlády královny Viktorie až do dvacátých let minulého století. Hrdinové této rodové kroniky, (která podle autorových slov "balzamuje" život této střední vrstvy) v proměnlivé scenérii svého i okolního světa zvolna stárnou, dospívají, na ulicích se místo kočárů objevují automobily... svět se zkrátka mění a život jde dál. John Galsworthy (1867-1933) bývá někdy označován za posledního velkého vypravěče viktoriánského období, "Forsyti" (první vydání v r. 1922) jsou jeho dílem nejznámějším. V r. 1932 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.) První šestadvacetidílný televizní přepis "Forsytů" z r. 1967 se s mimořádným úspěchem hrál i na naší obrazovce a zůstal dodnes v povědomí řady diváků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (81)
Anglická záležitost s dobovou atmosférou, noblesou, gentlemanstvím i zkostnatělostí, pomalostí a snobstvím. Popravdě jsem ovšem byl vždy na Soamesově straně, nejen kvuli skvělému Damianu Lewisovi, ale též proto, že narozdíl od Jolyonovy frakce musí skutečně pracovat, aby ti rozervaní salónní teoretici umění mohli žít s představou vlastní nezávislosti. Oproti tomu June je přes vznešenou vizáž studená jak psí čumák a June neukojená kráva (=> prototyp feministky). Další neodolatelnou postavou je ovšem Prosper Profound Michaela Maloneyho, který nádherně prosvětluje právě tu anglickou zakyslost svým bonvivánským způsobem života (vlastně bych to měl napsat k hodnocení druhé série, ale proč to dělit). Jen jednu věc nechápu: při prvním uvedení šel seriál sestříhaný do deseti celších dílů, pak už do třinácti kratších. ()
Pokud by vám příběhy SRF někdo vyprávěl, asi byste si mysleli, že je to nějaká telenovela. Jenže žádná telenovela vám nenabídne to nádherně snobácké prostředí Anglie 19. století. Připočtěte k tomu skvělé herce (Ruper Graves jako Jolyon je zkrátka k sežrání) a dobrou režii a máte skvělý seriál na úterní večery. ()
Atraktivní prostředí 19tého století, britská předloha a zpracování, to vše slibovalo nevšední kultůrní zážitek. A takové lepivé hovénko se z toho nakonec vyklubalo... Celý děj se totiž točí okolo postavy jisté Irene (ztvárněné Ginou McKee, jejíž oblíbenost u mě po shlédnutí tohoto počinu klesla o sto procent). Tato egoistická píča, předchůdkyně dnešních feministek, předběhla svou dobu, protože si partnera vybírá podle jeho kultůrnosti. Jenže o ní akosi nejeví žádný oduševnělý idol zájem, tak nakonec, když už reálně hrozí, že by si musela ušpinit ruce prací, vezme zavděk pravým opakem svých zásad (zásady jsou u takových vždycky na druhém místě..) a tím vlastně celá sága začíná. Vymíní si slib volnosti, následně sama volnost nechce dát. Celý její život je nanicovatý a zbytečný, jak vystřižený z Hausmanna. Jenže myslíte si, že v tom seriálu jde o to nastavit tomuhle farizejství zrcadlo? Abych se přiznal, nevím - vzdal jsem to po šesti dílech, kdy stále více postav v seriálu propadalo Irininému "nekouzlu", kdy bylo stále jasnější, že každý, kdo je proti Irene, není sluníčkový, je chladný a krutý atd. Prostě ideologická sračka jak má být. Jo, jo, miluju, když je někdo zásadový (ale na cizí účet). ()
Deseti-dílná minisérie podle románu Johna Galsworthyho, která se odehrává v 19. století, se může pochlubit skvělým výkonem Ruperta Gravese a Damiana Lewise v hlavních rolích. Také nesmím zapomenout zmínit skvělou výpravu, kterou se tento seriál může pochlubit. Ukazuje nám taky poměry ve vyšších vrstvách konzervativní Anglie. Je sice pravda, že je zbytečně dlouhý - neuškodilo by poslední dva díly spojit do jednoho, ale jinak je skvělý. ()
Jen mi tu vadilo, že přestože kostýmy, výprava a i herecké výkony byly zvládnuty výborně, ale maskování herců jako sedmdesátiletých dědků nějak zklamalo. Když totiž celý seriál (snad doba padesáti let) každý z nich vypadá stejně, ani jim nezešednou vlasy a stárnutí je rozeznatelné jen vyjímečně, nebo když už jsou opravdu starší o těch padesát let, tak je něco v nepořádku. Soamesova manželka je odporně "dobrá", Jolyon odpornej správňák. Je to zvláštní, ale ze všech postav mi byl sympatickej jen Soames. Všechno ostatní byli lidi, kteří se přetvařujou nebo ze sebe dělají svatý. On si na nic nehrál. Ještě taková drobnost, už v předloze psal Galsworthy, aby byli lidé k Irene milejší a nesoudili ji příliš tvrdě, že by jejich manželství skutečně nikam nevedlo. Asi si sám uvědomoval, že všechny sympatie půjdou k Soamesovi, což se stalo i v seriálu. A teď bych ještě rád viděl i ten starší seriál o Forsytech. ()
Reklama