Maratónec

Kvalitní thriller/drama. K filmu, až na pár hluchých míst (viz nedomyšlený scénář), nemám výhrady. Snímek těží z pečlivě budované, postupně houstnoucí atmosféry, dobré hudby a výborných hereckých výkonů (Hoffman byl opravdu fajn, ale hlavně mě zaujal Olivier; na jeho nacistického zubaře jen tak nezapomenu/te). Navíc zde bylo několik opravdu silných scén (ta mnohokrát zmniňovaná, s otázkou "je to bezpečné?", mě dostala asi nevíc). Na 5* to ze svého pohledu nevidím; přesto rozhodně doporučuju. (04.03.2009)

Znáte ten pocit, když vás na ženský něco strašně přitahuje a vy nevíte co to je? tak tenhle pocit mi nezpůsobila ženská ale postaral se o to tento film. Tempo se rozjíždí velmi zvolna a pak následuje jedna brilantní scéna za druhou. Tajemná atmosféra, herecké výkony známého tria, originální zápletka činí Maratónce velmi zdařilým filmem tohoto žánru. (07.09.2010)

Paraguay, maraton, nůž z Jamese Bonda a finále ve vodárně. Totální scenáristické peklo, diamanty, náckové a židé, konspirace, zlý cikán, scéna v opeře. Co půl hodiny nová postava, výbušný kočárek a slavný zubař. Naprosto nevypočitatelný vývoj vzniklý dějovou roztříštěností, přemírou vedlejších témat a absencí nosné zápletky. Bavila jsem se. (+ mám dojem, že jsem na stopě Schlesingerova trademarku zmatenosti) (06.01.2013)

Maratónec dává sousloví politický thriller ten správný obsah. Většina podobně laděných snímků jsou spíše akční záležitosti a o nějakém napětí nemůže být moc řeč. Ale v tomto případě John Schlesinger skvěle převedl na filmové plátno paranoiu a hrůzu, vycházející z bezmoci a nevědomosti. Od scény kdy se Babeovi vloupají do bytu až do závěru napětí nepolevuje. Kromě skvělé režie pomáhá tísnivou atmosféru dotvářet i vynikající zlověstná hudba. Role nácka Szella je pro herce výzva, kterou Laurence Olivier s přehledem zvládnul a jestli je film kvůli něčemu nezapomenutelný, je to kvůli jeho scénám. (25.06.2012)

Dříve jsem měl na staré americké filmy takový názor, že jak jsou starý, tak jsou senilní. Ze začátku jsem tomu moc nedával, ale po čase mě ony filmy začaly docela zajímat. I mezi nimi se najdou zajímavý kusy se zajímavými příběhy a hlavně jsou plný kvalitních herců a dobrých režisérů. Ale to asi v každém období kdekoliv na světě. Jenže dřív jsem to nechápal a házel všecko do jednoho pytle. Problém amerických filmů je hlavně v tom, že se hrozně dlouho táhnou a pokud mě nedokážou během začátku zaujmout, většinou to u nich protrpím. Maratónec měl na to aby mě chytnul. V hlavní roli má vynikajícího Dustina Hoffmana, zajímavý námět, tehdá ještě velice kvalitní český dabing a brutální začátek. Jenže i přes pár naprosto bezkonkurenčních scén se obrací k pomalému průběhu a táhne se to s ním hůř než chlapská nemoc. Nakonec jsem film dokoukal, ale připomněl mi, že ne každý americký film je pro mě. A nezáleží to moc na námětu, ale hlavně na náladě a umění režiséra mě vtáhnout do příběhu, se kterým se mi zpomalí tep tak o deset čísel. (11.10.2010)