Midnight Cowboy
Polnočný kovboj
Midnight Cowboy
Midnight Cowboy
Midnight Cowboy
Režie:
John SchlesingerScénář:
Waldo SaltKamera:
Adam HolenderHudba:
John BarryHrají:
Dustin Hoffman, Jon Voight, Sylvia Miles, John McGiver, Brenda Vaccaro, Barnard Hughes, Ruth White, Jennifer Salt, Bob Balaban, Paul Morrissey, Taylor Mead (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Bouřlivá šedesátá léta proměnila tehdejší americkou společnost k nepoznání. Boj za občanská práva, radikalizace mladé generace, vrcholící masovými protesty proti válce ve Vietnamu, sex, drogy a rokenrol – tím vším Amerika žila, ale ve filmu se to prakticky neobjevovalo. Hollywood přes počínající generační výměnu dál pokojně setrvával ve starých dobrých časech. Teprve v roce 1969 se ve větším rozsahu objevily první vlaštovky toho, čemu se později začalo říkat Nový Hollywood – road movie Bezstarostná jízda, revizionistický western Divoká banda či syrové drama dvou ztroskotanců v New Yorku Půlnoční kovboj. A právě poslední snímek se stal překvapivým oscarovým vítězem roku 1969 se třemi soškami, za nejlepší film, režii a scénář podle předlohy. Adaptaci stejnojmenného románu Jamese Lea Herlihyho režíroval jako svůj americký debut proponent hnutí Free Cinema, anglický tvůrce John Schlesinger (1926–2003), a stvořil klasické dílo, jež už desítky let úspěšně odolává zubu času. Klíčové pro jeho kvality bylo zejména obsazení ústřední dvojice méně známými, ale přesně vybranými představiteli. Naivního Texasana Joea Bucka, který se chce v New Yorku uplatnit jako gigolo, hraje Jon Voight (nar. 1938) a tuberkulózního chromajzla, jemuž žádný podfuk není proti srsti, přesvědčivě ztvárnil Dustin Hoffman (nar. 1937). Oba herci byli za své kreace nominováni na Oscara i na Zlatý glóbus (Voight navíc dostal prestižní Cenu newyorských filmových kritiků a Hoffman zase Cenu BAFTA). Ve scéně mondénního večírku se objevuje řada uměleckých osobností z okruhu Andyho Warhola, mj. Viva, Ultra Violet, Taylor Mead a Paul Morrissey. Hudební supervizi filmu měl známý skladatel John Barry, pod úvodními titulky zní píseň Everybody’s Talkin’ v podání zpěváka Nilssona. (Česká televize)
(více)Recenze (313)
28 letý kovboj z Texasu přijede do New Yorku, aby si splnil své sny, ale postupně se ze zázračného města stává hnijící místo plné zlodějů, atd. Celý film se dá považovat za boření klasického amerického snu v trochu jiném podání, zároveň film krásně ukazuje tehdejší 60. léta v New Yorku. Ve filmu sledujeme zvláštní přátelství Jona Voighta a Dustina Hoffmana, s tím že oba tito herci odvádí úžasnou práci. Líbí se mi jak film pomalu prohlubuje temnou stranu New Yorku. Jěště musím vypíchnout dost depresivní atmosféru, která skvěle graduje napříč celým filmem. ()
Nejlepší Schlesingerův film, nejlepší role Dustina Hofmana, senzační Voight jako kovboj. Nostalgická vzpomínka na dobu, kdy se ještě v Hollywoodu dělalo umění. ()
Everybody is talking at me ()
80% ()
Nemecky nazov: Asphalt Cowboy ()
Zlatý glóbus - 1: Nový objev - Jon Voigh. Nominace - 6: Režie, Film, Herec - Dustin Hoffman, Herec - Jon Voight, Scénář, Herečka vedl. role - Brenda Vaccaro ...... Bafta - 6: Herec - Dustin Hoffman, Režie, Film, Střih, nový objev - Jon Voight, Scénář. ()
Síla ! Jak Hoffman tak Voight jsou naprosto úchvatní. Připojuji se k řadě zde píšících soputníků, kteří se po shlédnutí téhle klasiky potýkali s depresí. ()
Moc smutný film, kterej se vás až po chvíli plně rozleží. Ještě popřemýšlím, třeba dám i plnej počet. Zatím 4.5* ()
Stará dobrá klasika o lidských touhách, naivitě, přátelství, vychcanosti, smutku, hlouposti, nelásce a vůbec lidskosti podbarvená hudbou, která vyvolává melancholickou níladu i po 40 letech. ()
Film, kvůli kterému existuje Amerika... ...Musím se přiznat, že něžné vybrnkávání elektrické melodie Lynyrd Skynyrd, zvolna se vznášející nad pláněmi ve mě vyvolává přímo neuvěřitelné pocity. Ne, zoufale jsem nechtěl, aby hlavní hrdina opouštěl Západ a šel za svým snem do NY. Už GTA líčí "přejmenovaný" Nový York dost depresivně, stejně jako Requiem za sen...Nikdo však nezašel až tak daleko. Hoffamana zrovna nemusím, ale zde exceloval, stejně jako Voight: (spoiler) jak se v autobuse dělil o svůj americký sen s cestujícími, zoufale jsem si přál, ať už jej někdo pošle ... někam. Nikdo neposlal a tak se stalo, že film de facto o sexu okupuje dočasně mé pomyslné top ten. Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí... ()
Jedno ze stěžejních děl americké kinematografie, které kupodivu nenatočil americký režisér, ale Brit. Schlesinger natočil nemilosrdný a drsný snímek, který ukazuje Ameriku z úplně odlišného spektra, než jak jí viděli ostatní tvůrci té doby. Schlesinger nám předkládá názor, že americký sen je pouze mýtus a ve skutečnosti neexistuje. Záměrně zesměšňuje ideál amerického hrdiny, který je zosobněn v podobě kovboje. Kovboje, který přijíždí do New Yorku, aby ho dobyl, ale místo toho je bez milosti tímto velkoměstem pohlcen. Postupně se propadá do té nejhlubší stoky, kde ho čeká jen ponížení a ztráta důstojnosti. Nakonec se film nadechuje k happyendu, ale ten se nekoná a film končí v náruči smrti. Filmu dominuje obrazová složka, která je plná skvělých sekvencí, ve kterých se kombinují reálné scény s flashbacky. Voight a Hoffman jsou ve svých rolích skvělí a zvláště Hoffman je v roli chmatáka Riza naprosto přesvědčivý. Vynikající film, který ani po 40 letech neztratil nic ze svého temného kouzla. ()
Jou Buck je naivny mladik,ktory tuži po kariere gigola v New Yorku.Skutočnost je omnoho zložitejšia a čaka ho tvrde vytriezvenie.Film je exkurzom do sveta anonymnych jednotlivcov,ktori vyrastali vo viere v americky sen,do velkej miery podporovanej medialnou kulturou.Polnočny kovboj je kriticky pohlad na sudobu americku spoločnost,kde pod nablyskanou fasadou možno najst len beznadej a odcudzenie.Režiser zobrazuje život na ulici bez akejkolvek idealizacie. ()
Film je o priatelstve. Pacila sa mi ta jednoduchost vztahu ked si vo svojom zapluvanom byte varili jedlo a pocuvali radio. Ked nemas ani floka, kazdy den je o prezivani. ()
To mu se teda říká kritický pohled na Ameriku... ()
Vzpomínám, jak jsem tento film poprvé viděl v jednom maloměstském kině, kde vás sedačky do zadku tlačej tak silně, že už po pěti minutách nevíte, jak si sednout, a to v rámci projektu sto (tedy nás v kině bylo celých 7). Ale ani v nejmenším nelituju přesezeného zadku, Dustin Hoffman a Jon Voight předveli bravurní výkony. Ve své podstatě se jedná o silně nadčasové dílo (v roce 1969 nebylo běžné ukazovat gay scény v kině), které nám ukazuje, že ač se mění všechno, tak lidská povaha ne. Krutý závěr filmu, kdy Dustin Hoffman umírá v autobusové lince. ()
I když dobře natočené, takové filmy nemusím, stačí to opravdu jednou za čas, je to moc velká deprese. Zpestřením filmu pro mě ale byly kousky, které předvádí Dustin Hoffman- krade zeleninu ze stánku, pohodí ukradenou kytici na hrob svého otce nebo se snaží nacpat svoje prádlo do cizí pračky, to mě donutilo až k záchvatům smíchu (i když je to vlastně smutné). Co mi přišlo jako opravdu zajímavé, byly naznačené neuspořádané vzpomínky Joea, které divákovi dávají přemýšlet o jeho narušeném životě. ()
Usměvavý buran Joe Buck přijde se svým kravím kufříkem a tranzistorem do New Yorku a očekává zde kdovíjakou kariéru a život jak z pohlednice. Naproti tomu brzy zjišťuje, že v mašinérii velkoměsta není prostor pro všechny - pokud nejednáš rychle a obratně, skončíš na mizině jako nezdařilý vedlejší produkt. Politická moc se na konci šedesátých let soustředí hlavně na Vietnamskou válku a v ulicích je špína a chaos. Do toho se logicky zaplétá guláš drog a hudebních a uměleckých směrů, ve kterých celé masy hledají svoji individualitu a vysvobození z krutosti reality. Joe se potkává s lidmi mnoha sociálních vrstev a všichni ho chtějí akorát tak podvést - či svést. Nakonec ho náhoda spřátelí s Ricem, se kterým tyto časy (pro New York nejtemnější) prožívají v rozpadlém domě společně. Midnight Cowboy svoji dobu vystihuje dokonale (hlavně za pomoci skvělé kamery, osvětlení a dobře vybraných lokalit natáčení) a herci v hlavních rolích (Jon Voight a Dustin Hoffman) jsou nezapomenutelní. ()
Takové filmy se fakt dají. **** a 80% za vynikajicí kvalitu, u těchto filmů moje maximum. ()
Moje první reakce (po skončení filmu) byla, jak je možný, že něco takovýho vzniklo v Americe (a o Americe). Obdobný filmy se točily po válce v Evropě (Ladri di biciclette, Umberto D, Les quatre cents coups). Ale v USA? A tak jsem se při té souvislosti dozvěděl o Americké nové vlně. Paralela s tou francouzskou a italským novorealismem je nasnadě. Obzvlášť v tomto případě je to zcela názorné. Viz Wikipedie :D ()
Související novinky
Zemřel herec M. Emmet Walsh
Ve věku osmaosmdesáti let zemřel v americkém Vermontu herecký veterán M. Emmet Walsh. Výrazný představitel zejména vedlejších rolí ve filmech jako Blade Runner, Zbytečná krutost a Potíže s Arizonou… (více)
Texaský "kovboj" Joe Buck (Jon Voight) odchádza z malomesta do veľkého New Yorku - mesta, o ktorom sníva, že sa v ňom stane gigolom a zarábať si bude "obšťastňovaním" bohatých postarších paničiek z Manhattanu. Už prvé dni v metropole východného pobrežia Spojených štátov mu ukážu realitu tohto mesta, ktoré sa s nikým nemazná. Joe Buck však stále naivne dúfa vo svoj sen a rozhodne neskladá pomyselné ružové okuliare. Z newyorského sna ho však pomaly začína vytrhávať "Ratso" (Dustin Hoffman), tuberkulózou nakazená pochybná existencia, ktorého jediným snom je utiecť z pekla tohto mesta a žiť svoj sen v Miami. Režisér John Schlesinger v roku 1969, na konci jednej uvoľnenej dekády svetových dejín, prináša divákovi mnohými cenami ocenený snímok, ktorý v mnohom vystihuje nielen dobu svojho vzniku, ale všeobecne ľudskú povahu, snahu niečo dokázať, ale aj tvrdý pád možno až na úplné spoločenské dno. Nielen všetky tieto aspekty, ale omnoho viac, sa tvorcom darí prenášať do príbehu. Ten je bez pochýb veľmi silným pilierom celého filmu, ale aj napriek tomu ho nemožno označiť za ten úplne najsilnejší a najdominantnejší. V príbehu, ktorý sa nesie na spomenutej základnej načrtnutej dejovej rovine, má okrem toho divák možnosť nahliadnuť aj na časť minulosti Voightovej postavy, ktorá je vyobrazená v pomerne dynamických čiernobielych záberoch. Hoci nezohrávajú v rámci celého príbehu významnejšiu úlohu, sú rozhodne zaujímavým psychologickým "backgroundom" jeho postavy. Dôležitejšiu úlohu v kvalitne spracovanej príbehovej časti zohráva najmä rovina prítomnosti. V nej tvorcovia pracujú s veľmi nenápadnou, ale šikovne vyobrazenou dejovou gradáciou, pričom prechádzajú všetkými jej stupňami a zapájajú do nej najmä postavu mladého texaského "snílka". Veľké sny, spoznanie pravdy, krutá realita, pád na dno, snaha dostať sa hore akýmkoľvek spôsobom. Výborným spôsobom na ňom demonštrujú vysnenú fikciu a holú realitu miliónteho a prvého človeka, ktorý kedy prišiel skúšať šťastie do "mesta, ktoré nikdy nespí". A aj keď je celý vyobrazený filmový príbeh iba fikciou, divák ľahko pochopí, že minimálne niečo málo pravdy na ňom byť musí. Sila príbehu a všetkého, čo zobrazuje, je tak rozhodne veľmi silnou stránkou snímku. Za tú vôbec najsilnejšiu však možno dozaista považovať hlavnú hereckú dvojicu Jon Voight a Dustin Hoffman. Ich herecký výkon je znamenitý, ich spoločné scény sú mnohokrát plné sarkastického vtipu, a vo všeobecnosti sa na nich pozerá dobre. Treba však spomenúť, že Jon Voight, respektíve jeho postava, o niečo prevyšuje postavu Dustina Hoffmana. Nielen výškou, ale najmä tým ako je napísaná, a akým spôsobom dokáže zaujať diváka. V tomto smere je postava Joea Bucka istotne zaujímavejšia než "Ratso", pretože za necelé dve hodiny filmovej minutáže možno viac badať jej postupný vývoj. Naopak s "Ratsom" je to "all downhill from here" už od začiatku, čo nie je až tak divácky atraktívne. Tak či onak, jeden dopĺňa druhého a spolu tvoria silné filmové duo. K pozitívam snímku treba jednoznačne zaradiť aj výpravu. Keďže je väčšina filmu situovaná do New Yorku, už to je divácka výhra sama o sebe. Ale keď vezmeme do úvahy, že sa jedná o špinavý New York konca šesťdesiatych rokov, ktorý je na jednu stranu odpudzujúci, ale na druhú stranu zároveň filmovo neskutočne atraktívny, je to všetko, čo si divák môže priať. A ako úplnú čerešničku na torte možno spomenúť známu skladbu "Everybody's Talkin'" speváka Harryho Nilssona, ktorá skvelo dopĺňa snímok ako jeho titulný soundtrack. Midnight Cowboy nie je filmom bez chyby. Určite však divákovi ponúka viac pozitívnych aspektov, než tých negatívnych, vďaka čomu nie sú slabšie stránky až tak citeľné. Snímok boduje najmä vďaka skvelo napísanému príbehu, ktorý sa aj napriek tomu, že je fikciou ponára pomerne hlboko do reality mnohých z tých, ktorí kedy prišli do New Yorku nájsť šťastie, ale nikde ho nenašli. Snímok takisto boduje vďaka zohranej hereckej dvojici Voight-Hoffman, ktorí dokážu zo svojich postáv vydolovať maximum a divákovi ponúknuť zážitok aj v tomto smere. Body možno filmu prihodiť aj za spomínanú výpravu a titulnú skladbu. Ceny, ktorými je tento snímok ovenčený, si rozhodne zaslúži, pretože svojím dramatickým spracovaním a stále živým tématom má divákovi čo ponúknuť aj dnes. () (méně) (více)