Nikdo se nebude smát

Nebylo to spatne, ale srovnani s jinymi nadprumernymi ceskymi filmy, ktere v uvolnene sedesatkove atmosfere vznikaly a svymi intelektualnimi zuby se zahryzavaly do spolecnosti (Nemec a O slavnosti a hostech, Jurackuv Pripad pro zacinajiciho kata, Jiresuv Zert, Schormovy a Formanovy filmy) to dle meho prilis nesnese a rezijne i scenaristicky to za nimi dost zaostava. Coz ovsem neznamena, ze jde o spatny snimek. Ve srovnani s temi ostatnimi je ale bohuzel trochu vic zapomenutelny. (05.08.2009)

Tak na mě po třech letech, což je pro mě osobní rekord, skočila zase nějaká respiračka. Takže si svou dovolenou konečně po delší době mohu "zpříjemnit" povalováním a relaxací u filmů. Dnes jsem si dala šedesátkovou absurditku na motivy jedné z povídek Milana Kundery, a to Nikdo se nebude smát, kdy se na malou lež nabalují další a další, až je z toho lež jak věž... Ač jiná doba, ta myšlenka je nadčasově aktuální... (06.01.2023)

"Buď jste lhal jemu, nebo dnes lžete nám…" Na začátku všeho byla asi poměrně pochopitelná snaha docenta Klímy v podání Jana Kačera se vyhnout tomu, aby musel napsat nepříjemný kritický posudek na špatnou knihu jednoho dotěrného postaršího člověka jménem pan Zátorecký. Taková docela absurdní banalita či groteska. Podobná jiným absurditám z knih Milana Kundery (viz třeba Žert). Podobné je to i s důsledky. V tomto případě jsme svědky toho, jak se na jednu lež nabaluje další a další, až se z "oběti", která je vystavena něčemu, co by se dalo v dnešní terminologii nazvat skoro až "stalkingem", stává nakonec "pachatel". Obvinit někoho ze sexuálního obtěžování je docela síla. Klíma si ale zdá se z toho nic nedělá. Ani v okamžiku, kdy od svého profesora na fakultě slyší velmi moudrou myšlenku: "Vyvracet fámu, to je stejně nemožné, jako kdybyste chtěl věřícímu vymlouvat neposkvrněné početí" A tak vše končí až velmi absurdní stranickou schůzí, kde se ve velkém "pere špinavé prádlo". A vlastně ani tam ne. Možná to vše končí až v okamžiku, kdy Klímovi jeho (teď už vlastně bývalá) milá říká další moudrou myšlenku: "Už nikdy nelži, protože člověka, který lže, si žádná žena nemůže vážit". Pokud jde o samotné filmové ztvárnění jedné z povídek Kunderových Směšných lásek, je třeba Bočanovi vyseknout poklonu, jak se tohoto úkolu zhostil. Pokud je samotný Kunderům námět groteskně absurdní, tak obdobný dojem si může divák odnést i z tohoto filmu. Některé scény jsou přitom přímo k popukání (viz třeba scéna z hospody, jak se Klíma snaží schovávat před Zátoreckým). Pokud jde o ztvárnění této postavy Janem Kačerem, musím přiznat, že mě zde zaujal o trošku méně, než v jiných jeho filmech z 60. let (např. Návrat ztraceného syna nebo Údolí včel). Ale rozhodně nezklamal. Stejně tak jako rozhodně nezklamal celý tento film. (03.08.2017)

Pozorujúc neveľmi početnú kunderovskú filmografiu, zdá sa, že Bočanovo (a Juráčkovo) NIKDO SE NEBUDE SMÁT je nielen prvou, ale aj dodnes najlepšou adaptáciou tohoto svetoznámeho spisovateľa. V porovnaní s ŽERTEM nie je totiž ako adaptácia poviedky taká skratkovitá a k pôvodnej látke aj pridáva niečo vlastné, rýdzo filmové a nadčasové, čo sa napríklad samotnému Kunderovi pri písaní scenára k JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH, nepodarilo... (15.12.2019)

Aneb jak to může dopadnout, když se budete bát říkat pravdu..Právě dávali k umrtí Jana Kačera, ale nezdá se mi to úplně dokonalé. Stejnomennou povídku Milana Kundery jsem shodou okolností letos četl v souvislosti s maturitní četbou a zhltl jsem ji jedním dechem. Ve filmu se mi zdálo, že nejsou všechny ty stupňující se lži pana Klíma doplňující se stejně tak neunavným zápalem pana Zátuleckého zdaleka tak svižné. Vleče se to. Navíc Kundera dokáže na papíře literalním jazykem lépe vysvětlit Klímovu motivaci, protože čtení dopisu měl přeci jen spojené i se vzpomínkou na pěkný večer, kterou si nechtěl kazit.:o Přiznám se, že některé ,,filmové´´ přidané motivy (jako groteskní schovávání se v hospodě přes bedny s lahvemi nebo opakovaný prvek s obcházením cesty)  jsem asi  ani nepochopil. Zaujaly mě ale některé stylistické pasáže Nové vlny (striptýz před oknem, pohled do jakési šedesátkové tančírny s mládeží), opakující se záběry na špízující ulici a  oslavovaná scéna s uličního výboru. Je to málo? Diskuze bude až potom. (25.05.2024)