Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ničivá síla lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení... Románový cyklus Marcela Prousta "Hledání ztraceného času" je jedním ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury. Filmová adaptace je výzvou nejen pro scenáristy i režiséry, ale i producenty. Právě z finančních důvodů ztroskotaly ohlášené projekty Luchina Viscontiho a Josepha Loseye. Teprve v roce 1983 vznikla adaptace části prvního dílu "Hledání ztraceného času" – Swannova láska. Na scénáři se podíleli mj. i Peter Brook (původně určený režisér) a významný scenárista Jean-Claude Carriere. Ve filmu použili i některé motivy z dalších částí Proustova cyklu, završili Swannův příběh lásky ke krásné Odettě de Crécy, jež ho stála těžce vydobyté společenské postavení, a celý děj zhustili do pouhých čtyřiadvaceti hodin... Milovníci díla Marcela Prousta tak mohou porovnat tuto adaptaci s pozoruhodným přepisem scenáristy a režiséra Raoula Ruize (uvedeno v České televizi v r. 2005), který sáhl po završující kapitole tohoto literárního monumentu nazvané Čas znovu nalezený, kde se Proust v četných reminiscencích znovu vrací k celému dílu... V roce 1913 se v Paříži nenašel žádný nakladatel, který by vydal první díl románu Marcela Prousta (1871–1922). Spisovatel ho u Grasseta vydal na vlastní náklad a koncem listopadu 1913 se první díl dostal do prodeje. Postupně nabyl zamýšlený román nových rozměrů a Proust těsně před svou smrtí diktoval další poznámky. Poslední dvě části jeho epopeje, z nichž jedna je právě "Čas znovu nalezený", vyšly až po jeho smrti. I když Proustovo "Hledání ztraceného času" patří mezi základní díla literatury 20. století a je citováno v každé školní učebnici, ve skutečnosti málokdo Prousta četl. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (43)

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Světová klasika sic trochu vytržena z kontextu, ale pomineme-li to, pak nám vychází velice nadprůměrně vyvedený snímek.... Proustovské téma je velice obsáhlé a těžké ku pochopení, ne nadarmo se říká, že Marcel Proust byl jedním z nejnepochopenějších a nejsložitějších spisovatelů ve světě literatury. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Filmová podoba nezfilmovatelného. Je ovšem pravda, že režisér si z Proustova díla vybral jeho relativně "nejpříběhovější" část. Výsledky tohoto "pokusu" jsou ovšem pozoruhodné. Je sice pravda, že z hlediska klasického filmového diváka se na plátně zřejmě neděje nic tak pozoruhodného, ale přesto si myslím, že se jej rozhodně vyplatí pozorně sledovat. Základní myšlenka "Hledání ztraceného času", totiž právě ten "promarněný čas", tady ovšem není tak markantním důrazem. Nebýt závěru, v něž je přímo vyslovena a ještě navíc děním posledních cca deseti minut zdůrazněna, asi by si ji divák (neznalý předlohy) ani nedokázal zformulovat. Spíše ho osloví a zaujme historické prostředí plné lesklých, barevných, z dnešního pohledu nezvykle tvarovaných dámských kostýmů, opulentní interiéry, pánové s cylindry na hlavách, koňmi tažené kočáry... Jistě zaznamená i skvělé herectví protagonistů... Povšimne si společenských distancí mezi mlčícím, ochotným, vždy připraveným služebnictvem a nicnedělajícími pány, kteří hrají své společenské hry tak dovedně, že prakticky o ničem nemohou mluvit přímo, ale jen pomocí příměrů, náznaků a alegorií. Právě tahle sociální linka je přitom ve filmu nejzajímavější. Osobně se mi při sledování velmi výrazně vybavovaly Manetovy obrazy se svou skandálností, ironickými podtóny a nelichotivou pravdivostí a impresionismus jako společenská revolta proti zdánlivě pevnému řádu, pod nímž doutnají umlčované a zapírané prožitky, pocity, dojmy a žádosti... Celkový dojem: 85% ()

Reklama

mortak 

všechny recenze uživatele

Swann hledá skutečnou blízkost a nechce se spokojit s nahrážkami. Někdo nachází blízkost v hudbě, která ač je vlastně jen sled po sobě jdoucích tónů, vyvolává v nás emoce, neboť si ji spojujeme v celek a dodáváme ji význam (posluchačka koncertu), někdo v peprných večírcích, kde se vyprávějí lascivní historky a sní se o dálekých zemích. Swann chce vystoupit ze své samoty, jenže je tu jen jediný prostředek - fyzická láska, ale nikoliv ta parodie na ni ve veřejném domě, ale ta skutečná. Jenže kdo má jistotu, že se mu ten druhý oddává z čisté lásky? Film je sice natočen skvěle a díky němu skutečně strávíme den ve společnosti povrchní nudící se společenské smetánky, ale ke konci bohužel trpí tezovitými proslovy, které mají osvětlit podstatu viděného, jenže připomínají fráze ze školních učebnic. Kdyby scénaristé zapomněli, že točí velkou literaturu, mohl film dopadnout daleko lépe. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Těžko říct, jestli tak moc ujel Proust, ale spíš je to nevhodností materiálu ke zfilmování, protože jen těžko budete ve filmovém světě hledat větší nudu. Pokud byla pařížská aristokracie jen z poloviny tak zdegenerovaná, jak ukazuje film, tak teda potěš koště. Kromě skvostného poprsí Ornelly Muti nic zajímavého. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Swannově lásce by se měl vyhnout divák, který považuje za důležitý příběh a napětí, protože obojího se nejen nedostává, ale doslova totálně chybí. Schlöndorffovi jde o zachycení dobové atmosféry francouzské lepší společnosti poslední čtvrtiny 19. století. Jde o svět, který nikam nespěchá, protože jeho obyvatelé opravdu nemusí řešit materiální záležitosti. Nedotýkají se jich starosti obyčejných lidí a politické problémy francouzské republiky. V tomhle světě je námětem k hovoru milostná pletka přítele nebo účast na mondénním večírku. A politováníhodným skandálem je černá róba v kombinaci s červenými střevíčky. Schlöndorffovi nejde o nějakou sociální kritiku, ale i tak ten intimní pohled na konání francouzské šlechty a zbohatlíků není nijak vábný. Ve vzduchu je cítit antisemitismus a Dreyfussova aféra a člověk tak nějak cítí, že atentáty francouzských anarchistů oné doby sice nemusí omlouvat, ale po téhle exkurzi je aspoň chápe. V každém případě můžete obdivovat róby přítomných dam a půvab zralé, nicméně stále ještě velmi pohledné Ornelly Mutiové. Celkový dojem: 60 %. ()

Galerie (35)

Zajímavosti (2)

  • O natočení filmové adaptace knihy Marcela Prousta snil slavný italský režisér Luchino Visconti. Nakonec ale k realizaci pod jeho vedením nedošlo. (Zdroj: Bernard Violet -Tajemný Delon). (vesper001)

Reklama

Reklama