Režie:
Claude SautetKamera:
Jean BoffetyHudba:
Philippe SardeHrají:
Michel Piccoli, Romy Schneider, Jean Bouise, Lea Massari, Hervé Sand, Dominique Zardi, Gérard Lartigau, Henri Nassiet, Gabrielle Doulcet, Jean-Pierre Zola (více)Obsahy(1)
Psychologický snímek podle stejnojmenného románu Paula Guimarda zobrazuje tragickou, i když téměř každodenní událost dnešní doby: automobilovou nehodu. Zraněný, asi čtyřicetiletý úspěšný projektant Pierre Delhomeau se najednou vytrhuje ze svého dynamického životního koloběhu, zastavuje se a tváří v tvář smrti si konfrontuje své myšlenky, názory, vztahy k lidem, k životu i k sobě samému. Ve chvíli smrti mu náhle připadají dříve podstatné věci bezvýznamné, a naopak si uvědomuje šťastné chvíle, i když je dříve v důsledku stresu necítil. Tvůrci akcentují všednodennost příběhu, ale zároveň jej ozvláštňují promyšleným formálním ztvárněním. Havárie je rozfázovaná téměř do celé plochy filmu, útržky vzpomínek a představ hlavního hrdiny se prolínají s reálným časem. Snímek se dočkal amerického remaku pod názvem Křižovatka (1994, režie Mark Rydell). (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (23)
Ze všeho nejdříve bych chtěla poděkovat distributorovi, že zcela výjimečně film viděl. Bohužel se o to s námi chtěl podělit tak vehementně, že rovnou prozradil pointu. Stále více tíhnu k tomu, že by se autorům obsahů distributorů měly lámat hnáty, pokud to nepomůže, měli by být postaveni rovnou ke zdi. Ale k filmu. Sautet ze začátku své kariéry točil krimi v akčním hávu. Pak se názorově ustálil u dramat a tohle bylo první, které začalo sedmdesátá léta. A přerod z divokých rvaček a střílení ke komornímu dramatu zvládl na výbornou. Hlavního hrdinu nechal lehce tápat mezi dvěma ženami, jedna Schneider, druhá Massari. Pánové určitě pochopí, že to hlavní hrdina neměl snadné, když si musel vybrat. Vybral si a tím začíná i končí celý příběh. Sedmdesátá léta byla u Sauteta ve znamení Romy Schneider, proto doplním, že dle mého se jim nejvíce povedl Docela obyčejný příběh. ()
Ještě teď, nějakou dobu po skončení filmu přemítám, proč mně snímek s v podstatě jednoduchým, prostým příběhem tak okouzlil. Snad těmi skutečnými vjemy, kdy nějaká postava otevře dveře do pokoje a mně to připomene zvuk, který jsem slyšela tisíckrát i ve skutečnosti, snad tou širokou škálou pocitů, které se mi při sledování přelévaly v mysli, možná příjemnou francouzskou ležérností a nebo nefalšovanou, přirozenou krásou nejen Romy Schneider, ale i Leai Massari. Nevím...ale jsem si jistá, že jsem snad v žádném jiném filmu neviděla tolik lidí kouřit permanentně jednu cigaretu za druhou, no vážně. ()
Romy Schneider pod svým oblíbeným Claudem Sautetem ztvárnila několik skutečných "hrdinek života" - Hélène patří k nejlepším. Snímek se setkal i s příznivým přijetím v zahraničí - kolik je taky nesentimentálních dramat o životě a smrti? Jen škoda, že většina z českých diváků viděla dříve patrně americkou Křižovatku, kterou bych s tímto filmem jen nerad srovnával. ()
Věci života a smrti; k tomu druhému vede cesta mězi dvěma ženami. Nebo je tu jen jedna žena se dvěma tvářemi. Nebo je tu jedna tvář; muže, který je unaven vysvětlováním. Muže, který má při fatální smůle tolik štěstí, že neumře jako dobytek na jatkách (jako při většině smrtelných nehod, kdy strach je to poslední, co člověk zažije), ale může (má ještě čas) si popovídat se smrtí: o životě - a o smrti. To jsou věci života, ne smrti: "Proč přestala hrát hudba?" Hudebník usnul..." ()
Vyborny namet a jeste lepsi zpracovani. Divak doslova umira s hlavnim hrdinou a postupne se louci se svymi nejblizsimi. Krome toho ma film vynikajici a bohuzel uz zapomenutou atmosferu. Francie plna Francouzu, cigareta v kazdem druhem zaberu, hezka auta a neuveritelne krasnou Romy Schneider. Filmu nejde nic vytknout. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (16)
- Adaptace románu Věci života (Les Choses de la vie, 1967) Paula Guimarda. Text vyšel česky společně s dalším autorovým románem Špatné počasí v roce 1980. (NinadeL)
- Pôvodne mal hlavu rolu hrať Yves Montand. Claude Sautet však uviedol, že mu do tejto postavy nesedí, a tak rolu dostal Michel Piccoli. (Arsenal83)
Reklama