Otec

Silné, věrohodné, na konci až skoro zdrcující. Neodvratitelný konec v one men show sira Anthonyho Hopkinse, který si celý film a nutno říct, že naprosto zaslouženě ukradl sám pro sebe. Není vůbec lehké zahrát tak těžké role, které možná za pár let přejdou ve skutečnost, ale tady se to povedlo na čistých sto procent. (10.04.2021)

Na vše se díváme ne očima druhých, ale stáváme se přímo starým mužem, jehož dny tvoří nesouvislé vzpomínky, mezi kterými probleskují útržky reality. Ve výsledku sami nevíme, co je skutečné a kde jsme, zažíváme zoufalství a cítíme se jako malý kluk, který chce prostě domov a bezpečí. Tohle by neměl zažívat nikdo. Hodně silný film. (03.08.2022)

Jedním slovem sugestivní. Dvěma sugestivně sugestivní. A to tak, že se to nezaryje pouze pod kůži, ale hluboko do jedné každé z kostí; a to nejen těch morkových. Z empatických důvodů "must see" edukativní snímek, protože šance, že vás to potká (ať již přímo či v rámci rodiny), je nemalá. Každopádně i filmařsky suverénní záležitost. Jakkoli to nezakryje komorní činoherní kořeny, tak mementovský pohled na stařeckou demenci "z druhé strany", je podán ryze filmově, kdy především střih exceluje málokdy vídaným způsobem. Což beze zbytku platí i o kompletním ansámblu; s životním výkonem Hopkinse v čele. Jeden by papírově od "komorní oscarovky o vztahu dcery s dementním otcem na sklonku života" čekal hořkosladký sentimentální film, co hraje na slzopudné struny, a nikoli děsivě intenzivní existenciální horror. (06.04.2022)

Působivý pohled do nemocné mysli člověka postiženého demencí. Musím říct, že mě nenapadá jediný příklad filmu, kde by tato problematika byla ukazována ne ze strany rodiny a přihlížejících, ale právě z pohledu samotného nemocného. Ten vnitřní zmatek, tříštící se a znovu spojující realita i iluze... V tomhle ohledu je to film geniální a velmi originální. A taky neuvěřitelně smutný. Anthony Hopkins to hraje tak přesvědčivě, že až zabolí u srdce. Myslím, že největší hodnotou filmu je právě jeho forma, která tak proměňuje i vidění diváka. Dává příležitost vžít se přímo do zkušenosti hlavní postavy, která ztrácí kontakt s realitou a bloudí a tápe uvnitř své mysli. Vede to k mnohem hlubšímu pochopení a soucitu než kdybychom děj sledovali pouze z pohledu ostatních postav a jejich "zdravé" mysli. Tohle je za mě obrovská přidaná hodnota, kterou film má. A když se tento velký přínos připojí k dalším kvalitám filmu (včetně výborných hereckých výkonů, scénáře, kamery...), tak opravdu nelze hodnotit jinak. (Viděno v rámci Febiofestu 2021.) ~(4,8★)~ (27.09.2021)

Chvíľku mi trvalo si zvyknúť na obsahový smer filmu. Lebo niektoré sceny sa viackrát opakovali, len sa zmenili  niektoré momenty v tých konkrétnych scénach. A tu som váhal alebo som bol trocha zmätený či sa jedná o stareckú demenciu alebo len o to zbaviť otca svojprávnosti a majetku. Už to, že divák rozmýšľa nad viacerými alternatívami príbehu ukazuje na to, že to diváka zaujíma a je pozorný na všetky skutočnosti, ktoré sa vo filme deju. A tak je rozhodne pútavý, chytí za nejedno srdiečko, lebo príbeh rozoberá starobu rodiča a bezmocnosť dieťaťa, ktorý sa musí prizerať na rozklad osobnosti otca a zabrániť tomu nejde. Na konci filmu som bol rozhodnutý dať filmu 3*, ale ako som si to cele nechal niekoľko dni uležať v hlave som pochopil, že film je štýlom i posolstvom jedinečný a tak som vedel, že si film zaslúži odo mna silne 4*. A rozhodne aj pre bravúrny výkon Anthony Hopkinsa a Olivie Colman, fakt podali dokonalý herecký výkon. (27.07.2023)