Sociální dilema

Netflix má mnoho podob a je známý pro mnohé své schopnosti a talenty. Jedním z těchto talentů je vpuštění do éteru dokument, jenž v roce svého vydání naprosto položí jejich platformu na lopatky a je sledovanější než cokoliv z mnohem širší nabídky narativních počinů. Nynější nechvalný rok tuto pozici bezprecedentně obsadil Tiger King a jeho příběh o egocentrickém gay redneck maniakovi z ranku „to nevymyslíš“ a vznikla z toho memovaná, ale i poměrně seriózní zábava na pár večerů. Jako další je kupodivu jednolitý projekt Sociální dilema, dokument o sociálních sítích, konkrétně o jejich negativním vlivu na (v tomto případě) americkou společnost, ale mnoho těchto skutečností pasuje na prakticky každou část civilizované společnost, v níž jeden ze zastupitelů tohoto výdobytku doby figuruje. Znepokojující fakta nám tu prezentují takzvaní „lidé od fochu“ v minulosti pracující pro velké firmy (Twitter, Facebook a další) a hlavně lidé, co sami spoluvytvářeli možnosti, díky nimž to došlo až do takového stádia, v jakém se to teď nachází. Tímto dokumentem, i jinými projekty, si sypou popel na hlavu a snaží se seznámit diváky s odvrácenou stránkou této novodobé metly lidstva a je strašně individuální, jak moc je to pro daného diváka přínosné. Pro mě tam není řečeného nic nového, pokud člověk není úplná opice a nežije s hlavou v písku, ještě nejlépe s nonstop nasazenými růžovými brýlemi, tak tyto informace, jako problematika s šířením fake news, využívání a šíření deep fakeů, shromažďování méně či více škodných „extrémistických“ skupin (primárně zastánci konspiračních pytlovin jako chemtrails, flat earth a další hovadiny), zneužívání informací a osobních údajů o uživatelných (nejznačněji v sekci politické agendy), nebezpečí závislosti (do toho reálně spadá drtivá většina uživatelů, včetně mě) a další nehezké věci zná a my nejsme tou cílovkou. Cílovka je právě ta početnější segmentace obyvatelstva, jež se zajímá hlavně o počet svých lajčíčků, dosahu stories a dalších obdobných kravin, proto jsou částí prokládány dramatickými vstupy pro udržení pozornosti stereotypních diváků, a z toho důvodu to neberu až tak problematicky, i když mě tam tyto specifické části tak iritovali, jasně vyobrazovali americký extrém (což taky lze tolerovat, když je to převážně pro jejich národ, kde jsou tyto problémy, jako vlastně všechno ostatní, vynesené ad absurdum a musí se s tím něco dělat co nejdříve), ale narušovali dramaturgii jinak slušně postavené práce a to je škoda. Kdybych to shrnul, tak je Sociální dilema přínosná novotina, jež se díky bohu drží v top 3 na Netflixu a edukuje zainteresovanou cílovku správným směrem. Důležité je vědět, že sociální sítě nejsou apokalyptickými scénáři pro lidskou populaci a má mnoho pozitivních projevů, ale na druhé straně tu jsou škodlivé prvky, jež je nutné dostat na minimum nebo nejlépe eliminovat úplně, proto apeluji na případné čtenáře této zapadlé recenze, vytáhněte si hlavu z prdele a ohledně těchto témat se dovzdělejte, je to důležité. 6,5/10. A závěrečná zpráva pro Kubíka, jenž poslední dobou neřeší snad nic jiného než tato a jim podobná témata, už jsem to viděl, jupí, už mě s tím nemusíš srát jako dosud, díky, mám tě rád. (28.09.2020) (méně) (více)