Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Z pamětí pražského uličníka aneb co v dějepise nebylo. Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepíše. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, „reakcionáře“ Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství, otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového proletariátu, se snaží svá uličnictví zachraňovat modlením, ale marně. Snad to bude tím, že jednou prosí Boha, podruhé zase V. I. Lenina... (TV JOJ)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (141)

cariada 

všechny recenze uživatele

Tohle bylo pro mě velice příjemné překvapení nedavno. Opět jeden zapomenutý snímek z 90 let stejně jako Tichá bolest. Vypráví o životě v 50 letech z pohledu malého chlapce a jeho rodiny to jest matky a mladší sestry. Místy je to humorné a jindy zase smutné. Vše je to natočené černobíle což jenom podtrhuje tu neradostnou dobu. Zajímvé bylo soužití chlapcovi matky komunistky s přesvědčení a jejího přítele Františka zase jejich odpůrce. Samozřejmě i máma procitne ,když jí zavřou. Kdo neviděl vřele doporučuju ,je to nádhera. Která vás pobaví i dojme a zanechá zajímavé pocity. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Černobílá kamera Jiřího Krejčíka ml. dokázala tak napodobit styl 50. a 60. let, aniž by bylo vidět, že je to jen jako, až je to úchvatné. Vše ostatní je už pro mě přidanou hodnotou (i skvělý kmenový režisérův herec Bohumil Vávra v epizodní roli katechety), třebaže scénář je barvitý a ukazuje podle mě realitu 50. let v jejích všech odstínech - pro mě osobně je klíčová rodina kariéristy (žijící životem typicky měšťáckým) a chlapcova maminka, skutečná komunistka i v životním stylu. ()

Reklama

Ixbalanke 

všechny recenze uživatele

Je velmi zvláštní, že film působí mnohem mnohem starší. To není obvyklý způsob natáčení filmů. Až podle určitých herců zjistíte, že je to opravdu z roku 1990. Nejdřív jsem z toho byla rozpačitá, ale humor mě dostal, jemný, nenápadný ale dokonale ironický, který vás fakt rozesměje. Herecké výkony sice nejsou tak úžasné, ale to plně nahrazuje děj. Taky se mi moc líbilo, vidět svět z hlediska "normálně" zlobivého kluka, který ale rodičům připadá na polepšovnu. Zlobit se přece musí, jinak by ten život byla hrozná nuda!:) ()

hous.enka 

všechny recenze uživatele

Další z pokusů nahlédnout do minulosti retro optikou přítomnosti tentokrát v podání Jana Schmidta. Vracenky hrají na jistotu: žižkovské dítě 50. let 20. století. A já znovu říkám, že tohle téma je mi zkrátka blízké. Ne tak uvěřitelný je ale zbytek - maminka, náboženství, to druhé (oficiální) náboženství a minimální pozůstatky války. Postrádám uvěřitelnou poetiku a vůbec lidství obecně. To je podle mě to, co Vrácenkám, ve srovnání s Kachyňovými filmy, chybí. Vracenky jsou líbivé, očekávatelné, a proto nevypovídají ani tak o těch padesátých letech, jako spíš o euforii a "nadhledu" počátku let devadesátých. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Ne, toto skutečně není film ze 60tých let. J. Schmidt jen otočil číslovku, a započal novou vlnu 90tých let, která ovšem byla jen takovou vlnkou. Bůh či Stalin? Rus nebo Američan? Dětské vnímání let 50tých, se od vnímání dospělého vlastně ani moc neliší, možná až na dětské hry a fantazie, jinak jsou oba pohledy stejně naivní. Budovatelské nadšení se mění v nejistotu zítřka a následně v silné prozření, které ujistí malé i velké, že šťastná budoucnost je skutečně jen a jen v nás. Nejspíše asi filmový vrchol Jana Schmidta, má v sobě až neuvěřitelně silný kontrast. Téma lepší budoucnosti pro všechny, je na začátku 90tých let více než trefné. Bohužel 23 let poté už jsme i my zažili své kapitalistické prozření. Na rok výroby naprosto jedinečné pojetí. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • Úvodní záběry filmu byly pořízeny v pražském kostele sv. Šimona a Judy, který tehdy procházel rekonstrukcí. (yurasch)
  • O hlavní roli Honzy se podělili sourozenci Jan a Martin Morávkovi. (sator)

Reklama

Reklama