Štamgast

ke zhlédnutí filmu mě inspirovala kniha rozhovorů s Ch. Bukowskim Tvrdí hoši píšou básně, která byla mým prvním (a zatím i posledním) setkáním s jeho tvorbou (i když ne tak úplně, protože, jak jsem již zmínil, jde o "pouhou" kolekci tří rozhovorů s tímto kontroverzním chlapíkem).. jeho pragmatické uvažování i styl života se mi libí (do určité míry), jenže přetavit to do postavy Henryho Chinaskiho se tak úplně nepovedlo, poněvadž, třebaže to Mickey Rourke zahrál fajn, tak jeho postava je hold jen zhýralý nesympatický polohoumlesák, kterému nemáte moc důvodů fandit, a tak člověk ve finále jen fascinovaně, ale zároveň bez zájmu sleduje, jak se Henry spolu s notoričkou Wendy vyrovnávají se svou existencí prostřednictvím chlastu, což je samozřejmě moc zajímavé řešení.. a celá ta epizodka s bohatou paninkou je příliš přitažená za vlasy... "Some people never go crazy. What truly horrible lives they must live." (22.03.2014)

Popravdě jsem trošku v rozpacích jak tento velice zvláštní film ohodnotit. Nevím, zda je tak jednoduché zaškatulkovat Henryho Chinaskiho pouze jako člověka, pro kterého je pití smyslem života a víc to neřeší. Podle mě je ta myšlenka daleko hlubší, než se může zdát. Každopádně Mickey Rourke mě zde přesvědčil o svém hereckém umu daleko více, než třeba ve Wrestlerovi, který také nebyl úplně špatný. Tady to byl však vyloženě herecký koncert. Co se týče Faye se vzhledem maminy od rodiny, tam to byl snad ještě brutálnější skok k něčemu, co se pro daný obličej zdá býti snad až nepředstavitelné. Od Bukowskiho jsem kdysi četl nějaké povídky, a popravdě je to až moc velká síla na mojí konzervativní duši. Proto jsem čekal, jak tady má přemoralizovanost dostane za vyučenou a nestalo se tak. I se vší tou hrubostí musím říci, že tu stojíme před velice zvláštním způsobem jemným a příjemným příběhem, který je však spíše epického charakteru. (13.01.2010)

Mickey Rourke jako literárně talentovaný násoska Henry Chinaski (aneb velice věrný obraz samotného Charlese Bukowského) tady sehrál velice přesvědčivý a uvěřitelný part. Podle některých jiných komentářů ho prostě "musíte mít rádi", ovšem mě tenhle životní způsob a tahle postava rozhodně sympatická nepřišla, což ovlivnilo můj dojem ze sledování tohoto dílka. (16.12.2013)

Každý, komu učarovali Bukowskeho rabijátske texty, by mal byť spokojný. Zdanlivo bezvýchodiskové plácanie sa hlavných hrdinov má predsa len jasný cieľ: zoťať sa pod obraz. Ruku na srdce: kto z nás, sporiadaných občanov, má takto jasne a neochvejne nalinkované priority? Absenciu deja zachraňujú roztomilé herecké etudy, v ktorých má evidentne navrch Faye Dunaway: prepožičiavajúca svojmu looserstvu aristokracký pôvab ľadovej a predsa roztápajúcej sa sochy. Barfly je pomerne silný lomcovák, lenže ani poflámová opica s vami nevydrží mávať večne. P.S. Ak ste dávali pozor, v bare, v ktorom sa Henry zoznámil s Wendy, sa dvakrát mihne v zábere sám Charles Bukowski. Holt, štamgast! (09.05.2007)

Vlastně to není příběh, ale výseč z ležaté osmičky chlastem zvláčnělého barového aristokrata a padlé bohyně, podaná natolik zadíravě, že se zhruba v polovině může dostavit lehká nevolnost, provázená suchem v ústech a pachutí laciného truňku na jazyku, která vygraduje k nutkání použít sprchu, nebo alespoň deodorant a hned zítra si najít práci... jenže mezi spořádaným vzorkem populace a Henrym Chinaskim, který si dovede užít i těžkou kocovinu, je rozdíl v řádu světelných let a právě pohledem na život v sebedestruktivním uspokojení je tento snímek odlišný od svých, o vystřízlivění se snažících, kolegáčků. (30.04.2013)