Hodíme se k sobě, miláčku...?

Úspěšná komedie z roku 1974, která byla skvostně obsazena. Osobně mě nejvíc dostala histerická scéna Ivy Janžurové a Františka Peterky a jejich spor o barvu potahu na křesla. ZELENÁ - ZELINKAVÁ, nebo TRABANT - FIAT !!! Petr Schulhoff prostě tyhle komedie uměl točit viz jeho další filmy. Hudba : Karel Svoboda (22.02.2011)

Mám ráda scény, kde je Iva Janžurová a její Kája - František Peterka. To je perfektní dvojka, ty jejich hádky a pak usmiřování. ..."Je to zelená. Ne, zelenkavá.... Co mě vždycky dokonale rozesměje, jak Janžurka během předávání dobře míněných rad své kamarádce klepe cigaretový popel do boty, kterou má na stole. A pak si to uvědomí a hodí botu na zem aniž by přestala mluvit... To prostě umí jen Janžurová:-)) (22.12.2013)

Jistě, pokud se kritici naváželi do úrovně či uměleckých hodnot Schulhoffových komedií, mají pravdu. Ale na druhé straně dobře vystihli divácký vkus a potřebu pobavit se spolu se známými herci a dobrými dialogy. A to jim Schulhoffova řada nabídla tak, že se na tyto filmy dá koukat i dnes (a poněkolikáté). Narozdíl od kritiky vysoce ceněných uměleckých děl oné doby - většina z nich dnes v podstatě nikoho nezajímá (02.10.2022)

Dráždí mě, že se každý novinový pisálek povýšenecky naváží do komedií Petra Schulhoffa, kdykoli se objeví v tv. Takové ty melodramatické nářky, jak strašlivě utrpěla česká kultura, když televize podvacáté zreprízovala "Miláčka" atd. Jak ubohé je strefovat se zas a znovu do snadného terče, jakým je označení "satirická komedie", je-li tato natočena během normalizace. Ono je to trochu jinak. Schulhoff točil vpodstatě klasické americké crazy komedie, zasazené do českého prostředí. Satirická nálepka sloužila jako vějička pro schvalovací orgány. Jen pro zajímavost: i dvojice Svěrák-Smoljak tak začala a na titulní stranu scénáře Jáchyme, hoď ho do stroje! nastražila jako motto (vymyšlený) citát Marka Twaina "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž, co umíš." :-) Ale zpátky k Schulhoffovi: tři z jeho komedií jsou opravdu ušmudlané socialismem, tři jsou ale neutrální a Hodíme se k sobě, miláčku? je první z nich. A s nejlepším scénářem. Když to přeženu, tak řeknu, že zápletka a postavy by obstály i v manhattanských ulicích a bytech v nějaké konverzačce Neila Simona. Když pominu nedodané kroužky na záclony, v celém filmu není nic, co by se bezprostředně týkalo doby vzniku. Tři postavy (Bláha, Menšík, Filipovský) dokonce provozují cosi jako soukromé podnikání; kostýmy, interiéry, dialogy... vážně to někomu připomíná reálný socialismus? Mně tedy ne, zato se královsky bavím. 80% (06.04.2006)

Co si budeme povídat, cáklá komedie, nijak zvlášt' nevybočující z řad tehdejší české tvorby, ale člověku je milo si u ní občas odpočinout, obsazena je výborně. Mám ráda Janžurčino střelený "HAHAAA!" a jak ukončí telefonát s naprosto cizím člověkem: "Nazdar!" :-). Taky je hezký: "Dobrý večer, promiňte, dovolte, abych se představil, jsem hudební skladatel Petr Karát." "Rimskij Korsakov." (23.10.2011)