Archiv

Po smrti blízké osoby existuje možnost uchovat po určitý čas její vědomí a komunikovat s ní. A protože je hlavní hrdina geniální robotik, rozhodne se uplácat tělo, do kterého by zesnulou polovičku nahrál. Nejdřív se mu povede jen obyčejná škatule, potom něco na způsob robota Emila a napotřetí to konečně začne vypadat jako člověk. Problém je, že všechny mašiny mají vlastní vědomí a navíc to jsou holky a tři ženský v chalupě nikdy nedělají dobrotu. On to mohl být docela dobrý thriller, kdyby se všechny ty robotice pustily pořádně do sebe i do předmětu svých tužeb, ale Rothery vsadil na pomalou romantiku a povrchní filozofování, což nedělá dobrotu, když to člověk neumí. A to je přesně tenhle případ. Pár dobrých věcí se tu najde, slušný je i vizuál a konečně špatní nejsou ani herci, ačkoliv Toby Jones a Rhona Mitra se tu jen mihnou. Nicméně celkově se to táhne jako smrad. A nepomůže ani závěrečný zvrat, který je tak trochu očekávaný a navíc mi nějak nedával smysl. Nic moc debut. 30% (22.09.2020)

Chlapík zneužívá laboratoř, aby si pěkně v klidu vyrobil robotickou kopii své mrtvé manželky. Celkem mu to jde, má i pár prototypů. Ty se ale začnou chovat jako normální ženy, tedy začnou lhát, sabotovat, žárlit, podvádět, chovat se majetnicky a tak... Tak, jak to píšu, to asi zní zajímavě. Pravý opak je ale pravdou. Takové obrovské snůšky zbytečných žvástů, jakýchsi vzpomínek a kila zbytečně natočených záběrů se jen tak nevidí. Výsledkem je fatálně nudná, nezajímavá, komorní hovadina, která se táhne jak sliz. (8%) (18.08.2020)

Verze 1: Krabice s nohama. Verze 2: krabice s nohama a rukama. Verze 3: Ženská. Sakra, tomu říkám pokrok. Přišlo mi to směšný většinu filmu. Verze 2 má mozek puberťačky, tak na sebe upozorňuje a nakonec spáchá nežití. Trochu morbidně (jen trochu - pořád je to krabice) mi to přišlo vtipný. Když následně Jarmil (čti George) vytvoří fakt věrohodnou ženskou repliku a ona ho v posteli pohladí (bohužel jen po rameni), on ji vyrazí. PROČ?!! Co kromě blbostí tomu pošukovi letělo hlavou? Jsem nějak nepochopil, ovšem rozhodně tomuhle filmu schází sex. Něco ve stylu Splice, abych byl přesný... Některé prostřihy venku/vevnitř jsou jak na cik cak. Určité záběry jsou mimo mísu, jiné naprosto geni(t)ální... Co nemá chybu, je hudba... V tomto žánru sci-fi je však bohužel pro film velmi bohatá konkurence, která zvládla podobný námět lépe (z novějších třeba Ex machina, ze starších AI: umělá inteligence). Takže Archiv bohužel zapadne a za pár let si na něj nikdo nevzpomene. No... bohužel... blbostí se točí vlastně opravdu dost. 2* PS: Závěr je prvoplánový a nesedí. (26.10.2023)

Nuda, šeď a odtažitost zasazená do stejně chladného prostředí základny támhle někde v horách, okořeněná o robotickou filozofii a závěr, který se v jistém ohledu dal předvídat, ale mě osobně dokázal celkem mile překvapit. Bohužel výplň zdlouhavá a prakticky o ničem. Relativně hezké vizuály, místy těžký kyberpunk, ale nic víc. Takové to napětí a pocit, že žárlivost starší verze robotky může vést až k něčemu fatálnímu, se hodně rychle vytratil, takže mou pozornost nemělo co udržet a místy jsem se ztrácel ve vlastních myšlenkách a nápadech na podobně laděný film - a to je špatně. (22.02.2024)

Tady ty filmy, kde někdo žije v krabici, v sobě skrývají riziko, že se u jejich sledování může divák cítit, jako by v té krabici byl zavřenej taky. A to není synonymum pro velkou zábavu. To je stav, kdy se v průběhu hodiny a půl začnete ošívat, protože se všechno viděné děje podruhé, potřetí a popáté. Jeden kotrmelec už pak ten výslednej dojem nezachrání. P.S.: Hodně vás tu v souvislosti s Archivem zmiňuje film Ex Machina. Mně osobně se ústřední myšlenka Archivu, respektive obě dvě, líbily víc, ale právě nejen kvůli Ex Machině, ale třeba i kvůli Black Mirroru se s hodnocením držím při zemi, protože ty inspirační zdroje jsou za mě až moc okatý. (14.01.2023)