Smích se lepí na paty

úsměvy a cukroví se lepí na pa(n)ty, kafe voní po celém obýváku a malé překvapení v podobě velkých herců se line z obrazovky... dobrý scénář a poetické nevšedno se snoubily se stejně tak nevšední povánoční harmonií a dodaly tak ospalému odpoledni příjemnou horskou příchuť. a odteďka prozkoumávám vrzající schody. 70% (27.12.2010)

Klidný a pohodový film, čemuž pomáhá i krásná krajina Krkonoš. U snímku si odpočinete, ale stejně budete rádi, že jste ho viděli. Plejáda českých hereckých hvězd potěší, stejně jako jejich výkony. Humor filmu nechybí, určitě se zasmějete, ale čekal jsem ho více vzhledem k názvu filmu. Ve scénáři se nezapomělo ani na dramatičtější a vážnější okamžiky, které se taktéž povedli a možná jich je dokonce více, než těch humorných. (29.07.2014)

"Člověku je prostě hloupý přiznat si, že je sám, sám jako kůl plotě….“ Joska Platejz, vskutku svérázný všeuměl, dělá co může, aby se tomuto přiznání vyhnul. Chová se jako fanfarón, který se před svým zetěm chlubí, jak byl doma ve své rodině vždy pánem situace a před druhými zas dělá ramena, že mu "žádná (ženská) neutekla, všechny jsem je včas vyhnal". A taky se holedbá svým "nosem", který jej údajně (při posuzování druhých lidí) nikdy nezklame. Jak bláhové, jak naivní, jak smutné.... A ve finále děsně cynické (viz hláška Bohdalové: „Až já vylezu, budeš prdět do hlíny….“). Toho smutného bylo na mě ve scénáři asi víc, než jsem dnes dokázal ustát a možná i uvěřit (u Karla Heřmánka především), proto dávám "jen" 4 hvězdičky. I když z vizuální (viz zajímavá kamera Ivana Šlapeteho vytvářející kouzelnou zimní atmosféru) i hudební stránky (pěkný a stylový Petr Skoumal) jsem byl v jistých chvílích přesvědčen, že to bude za pět... (18.02.2019)

Krásně trpký film, ve kterém mě bavilo všechno, ale nejvíce nefalšované přátelství Vlastimila Brodského, Josefa Kemra a Petra Čepka. Stejně jako výkony Karla Heřmánka a Jiřiny Bohdalové mi ovšem v paměti utkví i parádní výstup Jana Krause. Zkrátka skvěle napsaná, zahraná i zrežírovaná věc, co chtít víc. (17.10.2013)

Snímek Smích se lepí nad paty jsem již před dvěma roky viděl a pak ani neměl potřebu ho vidět znovu. Ale během těch dvou let jsem si Vlastimila Brodského velice oblíbil a když ku příležitosti sto let od jeho nárození byl volně ke zhlédnutí na ivysílání, šel jsem do toho. Taky s tím, že se mi to minule zdálo jako lepší průměr a třeba změním k názor k lepšímu. To se úplně nestalo. Brodský je tady v poloze v jaké ho mám nejradši a to dobrotivého svérázného staršího pána. Hudba Petra Skoumala s elektronickým osmdesátkovým aranžmá se tentokrát ovšem moc dobře neposlouchá a bylo mi z ni spíš smutno. To samé by se dalo říct i o režiii, která se z horského prostředí nevytáhla moc žádnou poezii, poetiku a lyriku. Celé to působí tak nějak...No, trochu ušmudlane. I scénáristicky, kdy se mi poměrně hodně líbila rodinná linka s nezdárnými Brodského potomky, kdy Karel Heřmánek byl v záporné roli exceletní. Závěrečná půlhodina se zamilovaním do neznamé ženy středního věku, ze které se nakonec vyklube podvodnice taky není špatná, nejvíce vynikne skvělá scénu s STbáky a prostor pro Jiřínu Bohdalovou v zajímavé roli, kde se vymanila z televizních estrách. Zbytek filmu mě tolik neoslovit, byť je docela z milý a   z herců si zaslouží ještě alespoň malinkou zmínku Petr Čepek. Svůj názor ponechávám na lepším průměru a hodnocení na lepších třech hvězdách. (14.12.2020)