Smích se lepí na paty

Naivní vesnickej stařík se nechá zblbnout jednou dámou a na svou obecnou dobrotu nakonec doplácí. Vynikající herci ale ani v tomhle případě bohužel neudrží kvalitu na patřičné příčce, protože scénář není tak pevnej. Jsou tam místa, o kterých by se dalo říct, že jsou hluchý. Je to škoda, protože obvykle v takovým obsazení jsou naše filmy výborný, tady to holt bylo tak nějak napůl. (06.12.2015)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)

Vlastimil Brodský v úlohe finančne zabezpečeného dôchodcu samorasta Platejza, žijúceho na chalupe v horách. Osamelý život mu spestrujú kamaráti, ktorým pomáha v lese drobnými opravami a hlavne výborným jedlom. Deti sa mu nevydarili a ako sa ukáže ani zať či nevesta. Hoci sa chváli svojím nosom/frňákom/radarom ako spoľahlivým poradcom, poštárka ho necháva chladným, ale zaľúbi sa bezhlavo do podvodníčky stelesnenej Jiřinou Bohdalovou. Tento krátky románik má však krátke trvanie, a tak sa Joska vracia k Borodyovej, jeho virtuálnej láske, ktorá sa vinie celým filmom. Pokúsi sa ju síce "zreálniť" ale žiaľ je blondína :) (15.10.2023)

Krásně hořko-sladký koncert pana Brodského, Jiřiny Bohdalové a dalších postaviček horských samot. Zaujal mě už svým názvem, ikdyž musím trochu hádat a domýšlet se, co tím chtěl autor říci. Člověk asi prostě může skončit sám se svými nejlepšími léty v zádech a blížícím se podzimem v patách, ale nikdy nesmí ztratit hrdost, nadhled a humor. Myslim, že se to Jozkovi Platejzovi celkem povedlo. "Na rukou by vás měla nosit! - Za chvíli bude muset..." :-) (26.01.2011)

Ale ano. Kdo má rád písničky Petra Rezka a Hanky Zagorové, občas snese i nějaké ty Bakaláře, tomu se tenhle opus bude líbit. Možná jsem zbytečně alergický na filmovou řeč většiny filmů z 80. let, ale tohle bylo takové to naše. Člověčina z toho koukala, pan Kemr zahrál exota, nádherné Krkonoše. Nejlepší roli měli Pavel Nový et Co. - seděli a jedli guláše. To jsem jim záviděl. A také entuziasmus té paní poštovní, co pořád chtěla uhnat pana Brodského. Škoda večera. (03.06.2012)