Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (85)
Šarže a pěšák - Detol a provozák. Do puntíku vytěžená schematičnost typů v tragicko-komediální etnografii vyspělé socialistické společnosti, podpořená schématem vyprávění. Skvělá režie, rozkošnická kamera Jana Němečka, krásně telecí Bohunka s buřtgulášem, kreativní Myslíková se Somrem a především velké sólo Standy Lanďáka. Scéna za scénou (hlavně ta v zákopu) jsou mistrovskými etudami. "To je Páral." Báječný, že jo ? ()
Na jednu stranu páralovka se všemi prvky které vás musí rozčilovat (kdo nechápe, ať si od něj něco přečte) - stereotyp dohnaný do extrému. Na druhou stranu, kdo dokázal líp zachytit beznaděj šedivého socialismu, pravdivěji popsat dobu, ve které naši rodiče ale spíš prarodiče odžili velkou část svých produktivních životů, a právě tentokrát je ten únik ze stereotypu zábavnější než kdy jindy, mladý a teprve začínající otylouš Lanďák jako úkladný skorovrah, Daniela Kolářová jako předmět zájmu šéfa a podřízeného a Josef Somr jako typický produkt právě onoho šedivého socialismu. Tohle se prostě nemusí líbit, ale alespoň to bude (na Párala dost netradičně) bavit. Ani jsem nevěděl, že v Ústí jezdily tramvaje. ()
Je tam dost vtipných momentů, ale především znepokojivých stereotypů. Dost mě žralo to uplatňování stejných rituálů v intimnostech s různými partnery, jako by se nechumelilo; kéž by tomu tak ve skutečnosti nebylo. Jinak Neckářova "Lékořice" byla tehdy dost aktuální – vyšla 1966, rok nato vyšel Páralův román a ještě téhož roku byl zfilmován do této podoby. ()
Z filmu jsem si odnesl dva poznatky, a to, že Pavel Landovský přes to jakým nerudným, nesnesitelným hulvátem je, opravdu umí zahrát sympaťáka, sic svérázného, ale stále sympaťáka, a že život v reálném socialismu šedesátých let na maloměstě byl stereotypem nasáklý, tudíž k znudění, přesto s mírou půvabu a kouzla sobě vlastního, které láká zakusit si jej na vlastní kůži, alespoň na den, zda-li se tedy dá věřit panu Páralovi, pokud ne, nevadí, poděkování autorovi za podmaňující exkurs do života "vobyčejného" českýho partnerství sluší... 75% ()
Úvodní půl hodina černobílého snímku byla hodně zvláštní, naprosto jsem nevěděl, kudy se bude film ubírat. Pak ovšem začne Landovský svým ortodoxním způsobem plánovat vraždu, přičemž divák zažije nejedno milé překvapení. Závěrečná půl hodina zase naopak vynahradí tu první nezáživnou, protože Landovský se Somrem rozjedou herecký koncert. Místy velmi vtipné, místy drsně socialistické. Ale fakt dobré. Zase ČT vyhrabala něco zajímavého z archívu. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Když bylo potřeba natočit zimní exteriéry, tak nebyl sníh. Vojáci jej navezli z okolních hor a rozházeli jej po ulicích. Po natočení scén byl odklizen. Poté bylo potřeba natočit jarní exteriéry, ale mezi tím sníh napadl, takže se musel naopak odklízet. (jenik71)
- Natáčení probíhalo v roce 1967 v Ústí nad Labem a v Petrovicích u Humpolce. (dyfur)
- Jelikož Daniela Kolářová ještě neměla s filmováním zkušenosti, myslela si původně, že všechno natočí v teple barrandovských ateliérů. Ve skutečnosti vstávala už ve čtyři ráno, aby včas dorazila před kameru do přírody či do ústeckých ulic. (rakovnik)
Reklama