Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (85)
Na jednu stranu páralovka se všemi prvky které vás musí rozčilovat (kdo nechápe, ať si od něj něco přečte) - stereotyp dohnaný do extrému. Na druhou stranu, kdo dokázal líp zachytit beznaděj šedivého socialismu, pravdivěji popsat dobu, ve které naši rodiče ale spíš prarodiče odžili velkou část svých produktivních životů, a právě tentokrát je ten únik ze stereotypu zábavnější než kdy jindy, mladý a teprve začínající otylouš Lanďák jako úkladný skorovrah, Daniela Kolářová jako předmět zájmu šéfa a podřízeného a Josef Somr jako typický produkt právě onoho šedivého socialismu. Tohle se prostě nemusí líbit, ale alespoň to bude (na Párala dost netradičně) bavit. Ani jsem nevěděl, že v Ústí jezdily tramvaje. ()
Místy poměrně groteskní film s kouzelným Landovským o životních stereotypech, ze kterých není v socialistickém Československu úniku... Pro starší manželský pár je oním stereotypem každonedělní kuře na paprice či karetní sešlost s přáteli, pro mladou dvojici zas sobotní sex. Ani částečná "výměna" partnerů však stereotyp ze života dotyčných úplně neodbourá, resp. jen na chvilku. Vystřízlivění v podobě uvědomění, že onen nový stereotyp je vlastně ještě horší než ten původní, pak nakonec vede k dobrovolném návratu do zarytých kolejí.... Ona totiž taková "zlatá klícka" má pro některé lidi své zjevné kouzlo.... Ať už v ní vyhrává Smetanovo "Proč bychom se netěšili" nebo Neckářova "Lékořice". ()
Vynikající adaptace románu Vladimíra Párala. Tradiční Páralův manželský a milenecký vzorec, tradiční místo bohapusté severočeské chemičky, maloměšťácké hodnoty i způsob života, zkoumání života i jeho banality a především analýza vztahů - to postižení partnerského stereotypu je asi nejcennější devizou Soukromé vichřice. Bočan toho dociluje opakováním sekvencí určitých scén a stejně jako Páral v literární předloze pomocí jazyka - cyklickým opakováním určitých slov a vět. Film i kniha najednu stranou slouží jako hodně nepříjemná sonda do šedi a marasmu komunistického Československa uprostřed bezčasí 60. let, na druhou stranu má ale svůj silný nadčasový rozměr právě postižením stereotypu manželského i partnerského života a exponováním jednotlivých lidských typů (muž v manažerské pozici v krizi středního věku, postava Bohunky, kterou bychom dnes mohli označit módním termínem ,,zlatokopka" atd.). Osobně se rád dívám na staré české filmy mimo jiné i kvůli tomu, že je v nich zachycena realita dané doby, to jak vypadala města, vesnice, lidé, vozový park, infrastruktura a to mi právě černobílý film Hynka Bočana splňuje bezezbytku - navíc fakt, že jde vlastně o reflexi právě se rodícího konzumní společnosti, jejíž zárodky můžeme v chování postav pozorovat, takový prematerialismus před svou zlatou érou v normalizačních 70. letech. PS: Živelnost i zemitost herectví Pavla Landovského je opravdu fascinující... ()
Kvalitne filmove dielo z ceskoslovenskej kinematografie 60. rokov, tentokrat od pana rezisera Hyneka Bocana. Komedia, ktora mala v uvolnenych 60. rokoch hodne do seba, myslim nezostarla ani po vyse 46 rokoch. Herci hraju na urovni - Somr a Kolarova - a ako ukazka zivota pracovnikov chemicky je film prijemnym uvolnenim. Miestami prerasta s komediou. Slusnych 77 % ()
Z filmu jsem si odnesl dva poznatky, a to, že Pavel Landovský přes to jakým nerudným, nesnesitelným hulvátem je, opravdu umí zahrát sympaťáka, sic svérázného, ale stále sympaťáka, a že život v reálném socialismu šedesátých let na maloměstě byl stereotypem nasáklý, tudíž k znudění, přesto s mírou půvabu a kouzla sobě vlastního, které láká zakusit si jej na vlastní kůži, alespoň na den, zda-li se tedy dá věřit panu Páralovi, pokud ne, nevadí, poděkování autorovi za podmaňující exkurs do života "vobyčejného" českýho partnerství sluší... 75% ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Josef Somr o mnoho let později Bočanovi řekl, že Soukromou vichřici po dokončení nikdy neviděl. (rakovnik)
- Ve vaně plné kyseliny se postupně rozpouští ručník, kladívko a kost, jenže je vidět, že je vana zašpuntovana gumovým spuntem, ten by se ale rozpustil jako první. (sator)
- Když bylo potřeba natočit zimní exteriéry, tak nebyl sníh. Vojáci jej navezli z okolních hor a rozházeli jej po ulicích. Po natočení scén byl odklizen. Poté bylo potřeba natočit jarní exteriéry, ale mezi tím sníh napadl, takže se musel naopak odklízet. (jenik71)
Reklama