Reklama

Reklama

Známý americký režisér Martin Scorsese nedělá jen filmy o gangsterech. Devět let po kontroverzním Posledním pokušení Krista natočil snímek o dětství a mládí jiné božské bytosti: o nositeli Nobelovy ceny míru, čtrnáctém dalajlamovi. Příběh začíná po smrti třináctého dalajlamy v roce 1933, kdy se vydali tibetští mnichové hledat jeho nové převtělení. Jeden z nich jej objeví po čtyřech letech v čínské provincii Čching-chej blízko tibetských hranic. Je to svéhlavý dvouletý chlapec, žijící v početné chudé rodině. Malý kluk podle mnicha projevuje nesporné příznaky svědčící o jeho božskosti. Po rozloučení s rodinou se ocitá v temném paláci Potala v Lhase. Obklopen sluhy, učenými mnichy a členy vlády vyrůstá v izolaci od okolního světa a je zasvěcován do tajů víry. Jen zřídkakdy se může uvolnit v zahradách letního sídla. Až mnohem později objeví v Potale věci ze Západu po osvíceném předchůdci. S některými civilizačními „vymoženostmi“ se rozšiřuje dalajlamův obzor a narůstají jeho vědomosti o světě za hranicemi Tibetu. Po ustavení komunistického režimu prohlásí Mao Ce-tung životní zájem lidové revoluce na sjednocení země, k níž musí patřit i Tibet. Následují historické události, jež zcela rozvrátí po staletí trvající teokracii a jež vedou v roce 1959 k nucené emigraci čtyřiadvacetiletého dalajlamy… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (228)

Silas 

všechny recenze uživatele

Tibet zde není předkládán jako svět sám pro sebe, jenž má kolem sebe vzduchoprázdno, jak by se mohlo z prvních záběrů zdát. Čtrnáctý dalajláma je moderní člověk (stejně jako předešlý), sleduje filmy a aktuální zprávy, poslouchá rádio, uskutečňuje návštěvy do okupující Číny a přivádí její představitele do úzkých. Je zajímavé sledovat jednak proměny vztahů v rodině poté, co je Kundun „korunován“, druhak jak dochází ke konfrontaci dvou v mnoha ohledech naprosto odlišných kultur. Jedni staví náboženství na nejvyšší úroveň, pro druhé představuje jed – opium lidstva. Snímek pokládá mnoho otázek, které vybízejí k zamyšlení a uvědomění si vlastní podstaty. Scorseseho režie je naprosto brilantní, projevuje se zde dokonce jako symbolista a vkládá do filmu i odlehčující scény (dalajláma na toaletě u pisoárů, Tibeťané řídící automobil). Úchvatná kamera podtržená burcující hudbou, výborné kostýmy a výprava umocňují zážitek z jednoho z nejlepších náboženských filmů. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Scorsese netočí špatné filmy a Kundun je toho dalším důkazem. Technická stránka snímku je bezchybná, je radost sledovat film jako řemeslné dílo, ale připočteme-li k tomu ještě výbornou hudbu (ale na Himaláj karavanu nemá) a poutavý příběh 14. Dalajlámi, který však nabere na obrátkách až ke konci, vychází tento počin na slušné 4*. K plnému počtu by to chtělo možná o něco kratší stopáž. ()

Reklama

Marek1991 

všechny recenze uživatele

K dnešnému dňu sú filmy Kundun a Sedem rokov v Tibete na tejto stránke značne nadhodnotené v porovnaní so svetovým zo stránky imdb.com. Čo sa týka Kundunu, tu 84% a tam 7.0, čo sa týka Sedem rokov v Tibete tu 77% a tam 6.8. Zrejme my máme radšej tieto témy ohľadom rozličných kultúr a duchovnosti. Ja som si film s Bradom Pittom užil viac ako tento, ale zas tento má naopak skvelú vizuálnu stránku, obrazovo je to paráda, hudobne je to obstojné, no najmä dej a nejaké väčšie a silnejšie myšlienky my v tomto chýbajú. Dej nemá nejaké mimoriadne pamätné momenty, dá sa užiť ako celok. Je to taký širší pohľad na čínsko-tibetskú krízu. Patrí to k filmom, ktoré majú, čo povedať z hľadiska faktov, nie z hľadiska nejakých vlastných myšlienok, no najmä má príjemnú atmosféru, niekedy mám pocit, že až takú americkú, tak, či tak, kvalitný film. ()

Laxik 

všechny recenze uživatele

Kundun je... náročný. Dvouhodinová konverzačka, která tak trochu klouže po povrchu (jak pokud jde o výchovu převtěleného Buddhy, tak tibetskou filozofii jako takovou), listuje prvními 24 lety Dalajlámy jako by se v Himaláji nechumelilo a v podstatě variuje jen tři typy scén: Dalajláma jako svatý muž, Dalajláma jako chytrý, ale trochu přecitlivělý a značně naivní dítě/mladík, a Dalajláma tvrdošíjně odmítající opustit Tibet. Scorsese z toho naštěstí vyrežíroval maximum a za pomoci Glasse a Deakinse, kterého v roce 1997 akademie opět oloupila o Oscara, předkládá Západu pravděpodobně velmi věrohodnou představu o tom, jak to v Tibetu v první polovině 20. století vypadalo. Minimálně to věrohodně působí, však s filmaři spolupracovala celá Dalajrodina včetně Jeho svatosti! Takže jsem to viděl poprvé a dost možná naposledy a párkrát jsem si zívnul, ale jsem rád, že jsem tento výšlap do Tibetu mohl prožít. PS: Jestli je to s výchovou Dalajlámy tak, jak ukázali ve filmu, jedná se o mnohem humanističtějí přístup, než jaký jsem čekal. Myslel jsem, že tříleté děcko prostě seberou rodičům, zavřou do kláštera a hustí do něho mantry, filozofii a politiku, dokud mu nevymijí mozek nebo se z toho nezcvokne. Ale zjevně jsem byl úplně mimo a jedná se v podstatě o tradiční, byť trochu obřadnější, výchovu budoucího panovníka, jaké se v monarchiích a autokraciích praktikují odedávna. Bravo, Tibete, hned jsi mi sympatičtější! ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Teda sice nechapu, proc se Scorsese poustel do neceho takovyho, kdyz to nechtel vypravet nejak odlisne, jako treba v Poslednim pokuseni Krista, ale aspon je film diky nemu stravitelnej. Tema filmu zni tocit ultra mega nudne a obcas i tak film pusobi, kdyz zabredne do prilisne umeleckosti, jenze vetsinu casu to je prave diky Scorsesemu poutavej pribeh se slusnejma rezijnima vychytavkama a peknou hudbou. Navic diky obsazeni pusobi film i dost realisticky, jediny co uz to kazilo, bylo, ze mluvily anglicky. Misty jsem se sice nudil, ale jinak se jedna o zajimavej film. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (7)

  • Natáčení v Tibetu nebylo možné. Místo toho se natáčelo v Maroku. (Kulmon)
  • Dalajlamu a jeho rodinu ztvárnili skuteční příbuzní samotného dalajlamy, kteří v době vydání filmu žili v uprchlickém táboře v Dharamsale či v zahraničí. (Kulmon)

Reklama

Reklama