Kundun

Obtížné hodnotit tento biografický snímek, u mě se pohupuje mezi 3 a 4 hvězdičkami.Protiklad vidím hlavně v úmorné zdlouhavosti některých scén které film ani tak nepopohánějí o kus do předu,i když má film něco přes dvě hodiny působil na mě dojmem že trval skoro tři.U takového filmu jako je například Gándhí který tolik správně trvá,se mi tohle nestávalo. Přikloním se ke 4 hvězdičkám ale jen proto že jsem si doplnila vzdělání,ale s klidným srdcem můžu říci že další projekci bych už asi nezvládla. (03.07.2010)

Himaláje jsou nádherné, Tibet je nádherný, avšak život čtrnáctého Dalajlámy nádherným není. Martin Scorsese své kvality prokazovat nemusí a už několikrát dokázal, že umí natočit film jiného žánru než krimi, tentokráte dokonce bez jediné herecké hvězdy. Kundun nepůsobí tak neosobním dojmem jako Sedm let v Tibetu, který byl spíše o Pittovi než o Tibetu. Je přesně takový, jako ostatní Scorseseho filmy - pomalu sunoucí se děj, často až detailně se zaměřující na ty nejmenší detaily. Jen ten vypravěč tomu chyběl. Výbornou práci odvedl také Roger Deakins, na jeho záběry přírody bych se mohl koukat do aleluja. Krásnou vizuální stránku doplňuje neméně atraktivní Glassova hudba a hereckým výkonům se prakticky také nic vyčíst nedá. Filmu možná onen Scorseseho styl škodí. Poslední čtvrthodina je pomalá, strašně pomalá. Nudou bych si okousal všechny nehty, ale jako celek je to jeden z mnoha Scorseseho vynikajících filmů, který jeho fanoušky nezklame, fandy filmové hudby uvede do extáze a ti ostatní se alespoň pokochají prostředím Himalájí. (12.09.2007)

Nepopsatelné, magické, úžasné. Čekal jsem, že se mi tento Scorseseho snímek bude líbit, ale absolutně jsem nečekal, že mě svým pojetím a vyzněním doslova smete. Omračující a dechberoucí podívaná, ale zároveň je to natočeno velmi úsporně. V tom tkví síla tohoto životopisného filmu o 14. dalajlámovi. Hodně pomáhá geniální kamera Rogera Deakinse, výprava Danta Ferrettiho a hlavně duchovně přesahující hudba Philipa Glasse. Měl jsem v očích smutek po celou druhou polovinu. Třeba scéna, SPOILER ve které Mao Ce-tung řekne dalajlámovi, že jeho matka byla buddhistka a jedním dechem dodá, že náboženství je jed. KONEC SPOILERU To jsem cítil absolutní bezmoc. Závěr tuto bezmoc jenom korunuje. Krásný a velmi smutný film, který si zasluhuje mnohem větší pozornost, než jaká je mu momentálně věnována. Annaudových Sedm let v Tibetu (1997) se na Kunduna vůbec nechytá. (29.09.2013)

Velkolepá tvůrčí kombinace Scorsese, Deakins, Glass. Všem třem pánům patří velké díky za to, že tolik vyjímečný životní příběh (nebo jeho část) dokázali zpracovat tak, že vás mrazí po celém těle dík skvělému filmovému a uměleckému zpracování a zároveň si trháte vlasy z naprosté bezmocnosti nejen své, ale především bezmocnosti tibetského lidu. Svině jedny čínské. 8/10 (07.01.2015)

Vkrádá se mi na mysl analogie s Attenboroughovým Gándhím a taky myšlenka, že Scorseseho definitivně řadím k největším režisérům všech dob. Ta preciznost v režisérských finesách, podpořená kouzelnou hudbou, jenž fantasticky dokresluje atmosféru Tibetu, dělají rukopis Martina Scorseseho tím nejpodstatnějším, co povyšuje Kunduna nad ostatní biografie. Jinak Tändzin Gjamccho, o němž film pojednává se dodnes do Tibetu nevrátil a nedá se předpokládat, že by se tomu tak stalo dříve než se výrazně liberalizuje systém komunistické Číny. Jako první tento dalajláma procestoval západní svět a byl dokonce i u nás v České republice. Minulý rok se v souvislosti s Pekingskou olympiádou stala otázka Tibetu opět aktuální a velmi debatovanou, škoda, že nepřinesla byť jen malinkatý pokrok, ačkoli na druhou stranu se s tím dalo počítat. Každému, tibetským problémem člověku netčenému, pak nelze doporučit jiný film, než je právě tento. (03.12.2009)