New York, New York

Veľké sklamanie. Liza Minnelli je v tom nevinne, pretože na ňu som alergický. Martin Scorsese ma so svojou záľubou v uťahaných filmoch, pri sledovaní ktorých čakám na milosrdný koniec, tiež nesklamal. Jazz ani muzikály predvojnového ladenia neobľubujem. Ostáva môj obľúbený Robert DeNiro. Jeho postava sebastredného, konfliktogénneho hajzla je stvárnená výborne, ale mám za to, že patrí do iného žánru. Nejaké prednosti by som určite našiel, ale film ma striedavo nudil a rozčuľoval, takže dve hviezdičky sú akurát. (19.05.2010)

K filmu můžeme mít spoustu výhrad...ale stačí se podívat třeba jen na deset minut, a čeho si hned všimnu a co musím ocenit je neuvěřitelná lehkost a nadšení z hraní Roberta DeNira. Je úžasný vidět, jak si to užíval a jak ho to bavilo, a i když má film dost přepísklou stopáž, DeNiro je hlavní důvod, proč se ten film dá vidět i vícerokrát. Miloval sem toho chlapíka, když ještě hrál s vášní a nadšením, které bylo nakažlivé. V tý době byl prostě bezkonkurenčně nejlepší, stejně jako jeho kolegové - Pacino, Hoffman a Nicholson - 4 nejvýraznější herci tý doby. Každej z nich do hrání dával maximum nasazení, energie a vášně, proto jsou jejich nejlepší filmy stále tak živé. (11.12.2011)

Scorceseho typický hrdina v podání výborného Roberta De Nira daný do kontrastu s jemnou duší, jakou je neméně výborná Liza Minnelli, pro kterou je tato role hned po Kabaretu nejvýznamější. Zpočátku jsem se bál té muzikálové části, ale byl jsem spokojen, většina filmu probíhá normálně, byť za téměř neustálého doprovodu jazzu(což nebylo na škodu) a až v konečné části film zabrousí do klasické muzikálové formy. Z muzikálových čísel mě nejvíc dostala titulní skladba New York, New York(která je ostatně v podání Franka Sinatry klasikou). Nebýt možná až zbytečně dlouhé stopáže, hodnotil bych výš, takhle to jsou pěkné 4*. (06.02.2008)

To jsem nevěděl, že tuhle blbost natočil Scorsese. Ale co se dá dělat, chtěl jsem tomu dát šanci. Teď ale vím, že zbytečně a doufám, že Scorsese už nikdy po muzikálu nesáhne. Obdivovat musím De Nirovu hru na saxofon, která je vážně uvěřitelná... ale jeho postava sobeckýho psychouše safoxouše denirouše byla taková divná. Ale to asi měla. A teď k mému nejsilnějšímu zážitku. V sále se tančí, De Niro hledá babu na vojetí, slídí davem a pak najednou, viděno z dálky, strašnej vyhryz v davu! Ano, tvor nazvaný Liza Minnelli, naleze do své hlavní role a už se jí nezbavíme. Tancuje, zpívá a nelíbí se mi ani ten styl zpěvu, ani ty její tance, ani barva hlasu, ale hlavně, celá ona. Když zkombinuju její zjev a chování, dostanu kombinaci Zagorové, Hurvínka, kokršpaněla, Zelenkové, lenochoda Sida z Doby ledové, staré báby ve středním věku, Vincenta Schiavelliho a hnusu z popáleninovýho centra s parukou. Ty její vlasy byly kolikrát taky hrůza, jak kdyby byly vyrobený z psího ocasu a navlečený na drátěnou konstrukci. Jako hororová postava by prostě vyzněla líp. Ještě když se vrátím k hudbě, tak ty zpěvy stojí za prd a i ten chabej New York, New York (kterej jedinej má zapamatovatelnou melodii) nemá na verzi Franka Sinatry. Ale co se mi líbilo, tak ty jazzové a bluesové kousky (dokud se do toho nepřimíchal zpěv). Ze zpěvaček se mi jakž takž zamlouvala až ta černoška, na kterou se i dalo dívat, na rozdíl od těch bílejch mrch. No a konečně - bylo to celý hrozně dlouhý. Čím víc se blížil konec, tím to bylo delší, protože se tam najednou objevila hromada muzikálovejch a jinak trapnejch vystoupení, u kterejch jsem trpěl. Celé to je jak převzaté z broadwayských prken a ten děj je uplně o hovně. Už nemám víc chuť o tom psát. (03.05.2018)

Můj nejoblíbenější film dvojice Scorsese - de Niro. Jeden z hlavních kladů filmu vidím v tom, že se de Niro naučil skvěle "hrát" hráče na saxofon, to se málokdy vidí, ve většině filmů jsou záběry herce hrajícího na nástroj opravdu k pláči. Klobouk dolů před de Nirovým výkonem!!! Člověk by nevěřil, že na to před tím nehrál. Film má spád, vtip, spoustu skvělé hudby, Lizu Minelli jako herečku sice moc nemusím, ale i ta je dobrá. Podle mě skvělý pohled do života jazzového muzikanta. (08.01.2007)