New York, New York

Těžce nezvládnutý Scorseseho ústřel, kterého zachraňuje paradoxně jeho nekoherentnost, díky které se skutečně nedá odhadnout o čem bude další scéna, jak bude vystavěná a čí hledisko zrovna přejme. Tak alespoň okusíme situaci Minnelliny postavy, kdy prakticky nikdy nevíme, zdali nás někdo pohladí nebo nám jednu vrazí. Stříhat tenhle film musel být také dobrý večírek. Krom toho, že některé záběry na sebe moc nenavazují (sklenička v ruce/sklenička na stole), tak scény jsou k sobě lepeny bez jakéhokoli tonálního pojiva. Ikonické stylizované záběry teskně hrajícího saxofonisty na střeše nočního New Yorku sousedí s uřvanými, syrovými hádkami, často improvizovanými do úplného rozmělnění. Není divu, že Lisa Minelli téměř v každé scéně vypadá jakoby do ní byla nečekaně právě teleportovaná (mimo to, že připomíná oživlou postavičku z Looney Tunes). "Tohle je Tina a Deanna, seznamte se." "Pýčo, tohle je stopětapadesátá minuta filmu, seznam se. Proč nám představuješ nový postavy?!" Na milost tohle nakonec beru, protože, přesto že vypráví o hrozivých, příšerných věcech (jazz a muzikál), tak mě oproti očekávání neuspal, protože mozek vyhodnotil, že zdejší vyprávění má přibližně podobnou stabilitu jako horečnatý sen, takže se nemusí vyčerpávat usínáním. (16.09.2023)

Bylo to jako splněný sen. Už jen to vidět film dvojice Scorsese & De Niro v kině stálo za to, jakožto ročník devadesát bych normálně v Čechách na jejich poslední film Casino mohla zajít v pěti letech. Což, jak jistě uznáte, byla doba, kdy mě víc zajímal večerníček než brilantní gangsterka pod vedením jednoho z nejschopnějších režisérů americké historie. Dnes je tomu obráceně, jen ty De Nirovy filmy pod Martyho vedením v kině chybí. Uvedení, pro mě posledního neviděného, kousku této dvojice na festivalu ve Varech jsem tedy vítala s nadšením a fenomenální pocit umocnil ještě okamžik, kdy se na podium postavil sám De Niro, aby nám na úvod řekl pár slov. A po tomhle prostě už žádný film nemohl být špatný, prostě nemohl. Možná jsem tedy v hodnocení tohoto snímku hodně neobjektivní, ale i když mě čas od času napadlo, že by Scorsese mohl některé scény ukončit dřív, jsem nadšená. A to se místo mnou očekávané gangsterky dostavila jakási směs muzikálu, dramatu, komedie a romantiky. Jenže zase, jak se mi takový film může nelíbit, když jazz miluju, drama jakbysmet, Bobby neuvěřitelně vtipný šílenec a k tomu mu to zatraceně sekne a charismatu má na rozdávání? Scorsese & De Niro jsou pro mě jednoduše vždy sázkou na jistotu. Takže děkuju za všechny ty krásné filmy a děkuju i za mou oblíbenou hitovku New York, New York, která vznikla pro tenhle film a kterou později Frank Sinatra proslavil. Poznámka: Závěrečná scéna, kde kamera zabírá mokré ulice New Yorku a De Nirovy nohy, je pro mě jeden z nejlépe natočených filmových konců ever. (06.07.2008)

|| Scenár: Earl MacRauch, Mardik Martin | Hudba: John Kander, Fred Ebb | Produkcia: Robert Chartoff, Irwin Winkler | Distribúcia: United Artists | Štúdio: Chartoff-Winkler Productions | Rozpočet: 14 miliónov $ | Tržby: 13,800,000 $ || Ťažký film od Scorseseho, vsádzajúci všetko na fenomenálnu hudbu a na dvoch neodolatelných hlavných predstaviteľov a ich herecký koncert. Jediným problémom, ktorý zaručil neúspech tohoto diela je nasadenie príbehu na príliž depresívny pár a ich nešťastný vzťah. Je to ale reálnym odzrkadlením vývoja sólových hviezd v zajatosti kariéri, ktorá im postupne znemožní kompatibilnosť s normálnym rodinným životom. Nebyť tej presilenej drámy, bol by to zážitok za 5 možných... (29.01.2012)

Nebyl to špatný film, Martyho i Roberta mám ráda (jejich tvůrčí spojení přineslo několik skutečných filmových klenotů), ale muzikál není tak úplně můj šálek kávy - i když i tady se najdou výjimky (Vlasy, Moulin Rouge). V tomto nablýskaném spektáklu s vynikající atmosférou mi ovšem chybělo zaměření se na postavy - ty tu prostě nebyly tím podstatným - hlavním hrdinou příběhu byl skutečně New York, respektive jazz. A pak mi trochu nesedla Liza Minnelli, mám pocit, že daleko lepší herecký výkon podala v "Kabaretu" s Michaelem Yorkem. Přesto určitě film, který si oněch 155 minut pozornosti zaslouží. (12.07.2008)

Můj nejoblíbenější film dvojice Scorsese - de Niro. Jeden z hlavních kladů filmu vidím v tom, že se de Niro naučil skvěle "hrát" hráče na saxofon, to se málokdy vidí, ve většině filmů jsou záběry herce hrajícího na nástroj opravdu k pláči. Klobouk dolů před de Nirovým výkonem!!! Člověk by nevěřil, že na to před tím nehrál. Film má spád, vtip, spoustu skvělé hudby, Lizu Minelli jako herečku sice moc nemusím, ale i ta je dobrá. Podle mě skvělý pohled do života jazzového muzikanta. (08.01.2007)