Zuřící býk

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)

Mám být k tomuto bezpochyby kvalitnímu snímku přehnaně shovívavý anebo zbytečně kritický? Ani jedna možnost metamorfovaná do podoby hvězdiček ale zdaleka přesně nevyjádří můj zážitek z filmu. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Možná to bude tím, že poslední dobou sleduji filmy s více procenty a jsem tak zmlsán, ale ačkoliv mě film bavil, zaujal a k La Mottovi jsem si vytvořil upřímnou sympatii, nakonec mi vychází počin, po jehož skončení jsem měl prázdno v ústech. Ne ale proto, že bych měl nadšením otevřenou pusu a všechno mi postupně vykapalo do klína. Čekal jsem nějakou pointu, vrchol, něco. Jasně, že je to podle skutečnosti a tvůrci si nemohou jen tak cokoliv vycucat z prstu. O důvod víc, proč být k filmům s nálepkou: "Podle skutečné události" rezervovaný. K samotným zápasům a tréninku mám také svůj názor. Místy mi přišly parádně reálné a bezvadně nahrané a zahrané, často z toho však byl podfuk hodně cítit (klasické uhýbání těsně před ránou). Jinak to byl ale opravdu dobrý film, přesně na 70 procent s několika velmi dobrými záběry (především v ringu) a hereckými výkony (mimo Roberta byla hodně dobrá i Moriarty), ale jak jsme se s rodinnou shodli, podobně kvalitních životopisných filmů je hodně. (05.01.2007)

Scorsese umí točit filmy a potvrzuje mi to každým snímkem, který jsem od něj dosud viděl. Zuřící býk je skvělé životopisné drama, které diváka zaujme i díky tomu, že není pouze o boxu, ale rovněž se hodně zabývá životem LaMotty. De Niro svoji roli zvládl výborně a Joe Pesci mě také potěšil. Pocitově mi chybělo jen malinko k páté hvězdě. (04.11.2014)

Je těžký dát průměrný hodnocení filmu, který je snad ve všech žebříčcích s nejlepšími filmy ever v první desítce. Cejtim se teď jako špatnej filmovej fanda. Nic proti Scorsesemu i De Nirovi. De Niro cholerickýho boxera a pozdějc vyhořelýho slizkýho tlouštíka hraje výtečně a Scorsese si se záběry opradu hrál, bylo tam tolik krásných okamžiků a i ta černobílost přispěla k lepšímu (hlavně scény se stříkající krví!). Jenže prostě tomu chybí něco, co by z toho dělalo úžasný filmový zážitek. Takhle je to jen 'obyčejný' životopisný film o boxerovi. (11.08.2012)

Silný snímek s pár hluchými místy, kdy asi mistrovi nerozumím jak bych měl. V mých očích velmi silnými momenty je každá recitace (básnění) velkého bývalého boxera a později baviče Jakea LaMotty. Nemohu si pomoci, ale v jeho slovech je něco nadčasové více než v jeho soubojích v boxerském ringu. Ty jsou velmi dobře natočené, úžasné nasvícené a celá práce s černobílou kamerou je hodna potlesku. Je těžké to říci i přes hodnocení, které se zastavuje pod vrcholem a to na 4*, ale Zuřící býk je Scorseseho podle mě druhý nejlepší snímek (za vrchol považuji Poslední pokušení Krista, za což mě asi hodně lidí bude nenávidět). "Pouze" 4* jsou proto, že film na mě neměl takový dopad jak bych čekal, pár jeho okamžiků zrovna není geniálních a v pár myšlenkách měl opravdu minul. Robert De Niro zde hraje na vrcholu svých sil a je to jedna z jeho největších rolí. Působivá, přirozená, lidská a svým hraním to nepřehání. Dokázal najít v sobě zuřící býka a ukázat ho divákovi a to nelze než ocenit. Joe Pesci je jeho "malým bratrem" a nezůstává nic dlužen. (13.03.2007)