Smrt na Cukrovém ostrově

Zvláštní film, který ve mně zanechal dost rozporuplné pocity. Pro mne zajímavý především jako možnost vidět poprvé v životě ještě mladého Jiřího Valu v barvě. Ideologická linka v podobě zkrachovalých emigrantů a německých mafiánů (možná bývalých fašistů, z toho jeden je vilný kapitalista) je ve snímku patrná, naštěstí není rozpitvávána přespříliš, takže ve výsledku jde o prostý příběh o mladé ženě uvězněné v tropech mezi otcem, umírajícím sobcem, a manželem, primitivním násilnickým a žárlivým opilcem, která se setká s pohledným československým lékařem, jenž se k ní chová slušně a nabízí jí jako jediné východisko z nesnesitelné situace návrat do vlasti, na níž si ona už nepamatuje, poněvadž ji opustila ještě jako dítě. Kdyby bylo politické pozadí vypuštěno, nebo klidně i zachováno, ale pojato po stránce herecké i scénáře objektivněji jako např. v Jarním povětří, kde i díky panu Högerovi nepůsobila ani jedna strana barigády negativně a měla prostě své důvody, byl by tu potenciál pro slušný psychologický film (zvlášť když má režisér k dispozici takové herce jako F. Smolíka). A to je vlastně hlavní pocit ze Smrti na Cukrovém ostrově: zoufale nevyužitý potenciál. Byl tu prostor pro daleko větší drama a i daleko větší romanci (to druhé tím spíše, že Vala s Tomášovou byli docela sladěný a sympatický pár v Domě na Ořechovce i v Policejní hodině). Místo toho se film trochu unyle vleče a působí poněkud neslaně, nemastně. I závěr filmu, byť zjevně happy end, vyznívá jaksi do ztracena. Přesto je tu řada dobrých herců (ač Hrušínského černošská identita je trochu komická a v záplavě skutečných černochů snad i zbytečná, ale budiž) a některé momenty filmu nejsou ani po stránce napětí špatné. Jako pozitivum lze hodnotit pokus o pro český film netradiční žánr zopakovaný v Rukojmí v Bella vista. Bohužel na rozdíl od něj nemá takový spád a zdejší krajina nenabízí tak uchvatné výhledy jako údolí Los Viňales. Na druhou stranu atmosféra je zde mnohem tísnivější a celkově o nic horší než v zahraničních filmech z podobného prostředí. To dusno a vedro divák opravdu cítí. To je tedy druhé pozitivum. Exotika také dobrá, některé záběry mi připomněly fotky Hanzelky a Zikmunda. Jako zajímavý lze hodnotit pokus o cizojazyčný film. Většina filmu je ve francouzštině, což mi nijak zvlášť nevadilo, byť jsem chytala poslechem asi polovinu a zbytek četla v titulcích. Zdá se ale, že někteří herci byli předabováni, což jim někdy, bohužel, ubírá na hereckém výrazu. To neplatí pro Valu, ten mluví francouzsky i německy ve filmu sám (ale nedostal moc prostoru něco hrát), Tomášová snad také promlouvá vlastním hlasem. Celkově bych tedy řekla, že chyba není ani tak na straně režie, jako spíše ve slabém scénáři, a snímek tak ve mně zanechal podobný dojem jako studentský film pokoušející se o nějaké nové pojetí tématu, režijní debut. (22.03.2019)

Docela se líbilo. Pěkné prostředí, pěkní herci, pokud se někdo nedokáže přenést přes ideologickou podstatu, která má navíc reálný základ, jeho chyba. Možná to bude i tím, že když se napíše do záhlaví dobrodružný film, tak si pod tím filmové stádečko dokáže představit jen Toma Cruise v kokpiktu, jak masakruje Vietkong. (18.03.2022)

Doporučuju všem, kteří mají rádi žánrové obrázky, rádoby domorodou hudbu, slaboduchý děj a francouzskou konverzaci. Třešeň na dortu: Hrušínský v roli černošského policejního komisaře. (31.05.2012)

Tesne pred vznikom Novej vlny Čechoslováci dokázali, že vedia na svetovej úrovni aj Starú vlnu... Keby to bol francúzsky film, nikto by nepindal. Nečudo, že si Sequens túto tému aj štýl Sequens zopakoval aj v Bella Vista. (22.07.2023)

O čem to prosím je? Kromě na černo natřeného Hrušínskeho nuda a šeď. (30.08.2023)

Příšerná komunistická ideologická slátanina ovšem s výbornými herci, nejvíce mne zaujal ten černošský komisař v podání Hrušínského, to by dnes už asi neprošlo. (10.10.2023)