Ve jménu otce

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)

Film, vyrovnávajúci sa akémukoľvek velefilmu v popredných priečkach rebríčkov, nielen na ČSFD. Úžasný, veľkolepý a zároveň tak odpudzujúci a nechutný príbeh o dokazovaní neviny z väzenského prostredia. A až človeka zamrazí, že popredný súdny systém ako je v Británii mohol takéto niečo pripustiť! A aj to sa človek dozvie len prostredníctvom odvahy filmárov. Perfektný a bezchybný Day-Lewis by si oscarové role zaslúžil jednu za druhou a som prekvapený, že z neho nie je filmová star prvého rangu. Scéna s horiacimi novinami vo väznici ma dostala. 90%. (27.11.2006)

Tento film som videl naposledy v kine v roku 1993 a tak som si musel dat reprizu a vobec nelutujem, skor naopak. Film je nabity emociami a aj hudba Trevora Jonesa presne zobrazovala to, co clovek musel citit. Ved komu by sa pacilo sediet niekolko rokov nevinny vo väzeni? Daniel Day-Lewis ho snad ani nehral, on sa asi prevtelil do svojho hrdinu Gerryho Conlona a prezival ten zivot skutocne. Nominacia na Oscara za hlavnu rolu bola zasluzena, ale soska by sa mu viac hodila, avsak v tom istom roku si ju prevzal Tom Hanks za svoju prvu vaznu ulohu vo FILADELFII (1993). Napokon bol film Ve jmenu otce nominovany az 7x na Oscara, ale ani jedneho neziskal. Emma Thompson si tu moc nezahrala, len poslednu polhodinku... 19.08.2009 ____________ Daniel Day-Lewis - (Gerry Conlon) +++ Pete Postlethwaite - (Guiseppe Conlon) +++ Emma Thompson - (Gareth Peirce) +++ Anna Meegan - (Granny Conlon) +++ Anthony Brophy - (Danny) +++ Frankie McCafferty - (Tommo) +++ Produkcia: Gabriel Byrne, Jim Sheridan +++ Hudba: Trevor Jones +++ (18.11.2006)

Nádherně skloubené politické a vězeňské drama s životním výkonem Dana Daye-Lewise. Drsný a pravdivý příběh o tehdejší době, o opovrhování Irů jako národa a o naději, že se někdy dočkáte spravedlnosti. Začátek přitom začíná poměrně nevinně, pár vtípků je opravdu vypečených, ale pak to přijde. Emotivní vlna vězení-soud se náhle rozjede v plné síle a až do konce nepustí. Škoda žádných proměněných Oscarových nominací, přeci jen Schidler's List byl nejspíš tvrdým oříškem. Každopádně Daniel Day-Lewis, výrazný hudební motiv Trevora Jonese a hlavně perfektně vystavený scénář měli k ocenění nejblíže a právě tyto složky pozdvihly film tam, kde si ho každý divák přeje mít - v srdci. Chvilková projekce Godfathera pak byla sladkou třešničkou. [Přesná stopáž: 133 min] (22.07.2007)

Ve jménu otce, syna a IRA amen. Dočista to se mnou házelo po posteli, jaký vztek jsem z té nespravedlnosti zpočátku měl. Postupem času však přišlo určité vyrovnání a chuť se znovu postavit k odporu, stejně jako to udělal Gerry. V nouzi poznáš ženu, že je to tak? Všechny emoce byly navíc umocněny faktem, že se jedná o příběh dle skutečných událostí. Britové jsou považováni za chladné konzervativní čumáky, ale tímto filmem se jim podařilo diváka oslovit. Zarazilo mě pouze to, jaké pré měli ve věznici i ti nejpřísněji hlídaní zločinci. Nezbývá ovšem nic jiného než věřit, že to tak skutečně chodívalo. Stejně jako je na místě víra v opětovné neopakování podobných habaďůr. (09.08.2011)