Moje levá noha

Ze spojení Sheridan - Day-Lewis nikdy nevznikl " obyčejný snímek " . ( Škoda, že jejich posledním filmovým setkáním byl Sheridanův In the name of the father. ) Nicméně, to co zde ( při jejich prvním setkání ) předvádí Day-Lewis je " oslava řemesla zvaného herectví ". Zde se smazává rozdíl mezi hraním a realitou. Díky Day-Lewisovu přesvědčivému výkonu prožíváme příběh ochrnutého chlapce, ( který je v dětství schopen " komunikovat " se světem pouze pomocí levé nohy ) Christyho Browna i my. Tento snímek přímo zaváněl sklouznutím k lacinému sentimentu ( nemůžu se ubránit myšlence, že vzít si remake do parády hollywoodská produkce dočkáme se hodně nemilého vystřízlivění ), ale v tomto případě díky přesvědčivému Day-Lewisowi, lidsky dojemné B. Fricker, dětskému představiteli Christyho a civilní, strohé ( myšleno v dobém slova smyslu ) Sheridanově režii, snímek vyznívá tolik přesvědčivě a uvěřitelně. 4+1/2* p.s. tento snímek jsem dlouhou dobu nemohl sehnat. Teď koukám, že je to moje jubilejní 1000 hodnocení. Zřejmě to tak mělo být :o) Na " velké snímky " se vyplatí počkat...... (02.04.2010)

Ukážkový príklad, že sa to dá i bez vtieravého sentimentu, ktorý v podobných filmoch vie zabiť pocit čistej diváckej radosti. Mimochodom, reakcie spolunominovaných z oscarového ceremoniálu sú jedinečné: http://www.youtube.com/watch?v=-Z1E75hTtCA (16.01.2009)

Mě to tedy nebavilo. Sledovat hodinku a půl frajera s mozkovou obrnou, který se neovladatelně škube a ovládá pouze svoji levou nohu, se zkrátka omrzí. Strašně jsem se těšil až film skončí a bylo mi neprosto jedno jak. Emoce naprosto nulové, ale předpokládám, že o to ani tolik režisérovi nešlo. Film zobrazuje tvrdý boj o lidskou důstojnost, ovšem supernudnou formou. Bohužel filmy o mentálně či jinak postížených lidech zdejší hodnotitele táhnou k sobě, zřejmě protože si u nich mohou říkat, že se ještě nemají tak špatně. Takoví uživatelé neváhají filmu napálit 4 nebo 5* a poté se stane velmi nepříjemná věc a film se dostane do mého hledáčku. Mám to vážně zapotřebí? 1* (18.01.2013)

Podobně jako v Uvnitř tančím se člověk musí narodit s velkým talentem, aby byl schopen zahrát tak těžkou roli. Lewis to zvládl dokonale a po zásluze si za to odnesl Oscara. Film jako takový ukazuje dost drsnou realitu Irska, kde se lidi moc dobře neměli a konkrétně mapuje hodně zajímavý příběh jednoho neobyčejného člověka. 85% (29.01.2017)

Možno ma to za srdce nechytilo až tak veľmi, ako by si snáď snímok zaslúžil, ale aj napriek tomu ho hodnotím nadmieru kladne. V prvom rade je to vďaka geniálne hrajúcemu Daniel Day-Lewisovi, ktorý si toho oscara jednoznačne zaslúžil. Maximálne strhujúci, fascinujúci výkon, ktorému sa doposiaľ čo do stvárnenia podobnej postavy svojim hereckým umením aspoň jemne priblížil jedine Dawid Ogrodnik vo filme Chce sa mi žiť (2013). A potom už len obrovská herecká priepasť. Samotný životný príbeh Ch. Browna bol tiež zaujímavý, no uvítal by som tu väčší nápor na emócie a prehĺbenie niektorých dramatických situácií. Poniektoré kľúčové scény na mňa pôsobili s až príliš veľkým odstupom. Slušný nadpriemer. 80/100 (15.05.2017)