Akira

Divný svět bez života, jakási přímočára, zkázonosná přítomnost hniloby. Tak vypadá Tokyo "budoucnosti" jak ji vidí Akira. Zvláštní svět postavený na pravidlech chaosu, holé bytí bez řádu. Tetsuo se vydává na krkolomnou pouť objevit v sobě velký potenciál a jeho kámoš Kaneda mu v tom víceméně pomáhá. Skvělý příběh - dokonalá hudba, bizardní svět něčím nepříjemně cizí, ale přitom podvědomě známý. Velkoměsto tutlající příběhy těch nejordinérnějších až po ty smrtelně - spíš nesmrtelně důležité... (26.09.2007)

Korupcia, terorizmus, fanatizmus, násilie, policajný štát, gangy, psychologické experimenty, srach s jedným spoločným menovateľom. Príchod spasiteľa. Akiry. Cyber-punk. YES!!! V roku 1988 vznikla pod rukami režiséra Katsuhira Ôtoma filmová verzia (s kľudným svedomím môžem povedať legendárna) pôvodne 6-zväzkovej manga predlohy Akira. Príbeh zasadený do Neo-Tokya 30 rokov po 3.svetovej vojne. Mesta znovu obnoveného, ale nestabilného, ale od základu prehnitého všemožnými štruktúrami a živlami. Tu sa rozohráva príbeh Testsua, člena pouličného gangu, v ktorom sú neštastným experimentom prebudené nevídané psychické schopnosti. Celý príbeh a depresívna atmosféra Akiry je v silnom kontraste s napr. Miyazakiho snovými úletmi. Áno, aj tak to mám rád. Aj sci-fi, aj temno, neistotu a s ňou spojenú nádej. Ak keď je to citlivo zmiešané a intenzívne podávané, nemôžem ináč ako za plný počet. Verím, že s ďalším pozretím to bude ešte krajšie. (01.11.2005)

Ani opičí ksichty některých postav (samotný Tetsuo má na stupnici ošklivosti jasnou desítku) a notný zmatek v postavách a ději (chvílemi jsem musel film stopnout a srovnat si v hlavě, co jsem právě viděl) mi nedokázaly pokazit silný filmový zážitek z naprosto úžasně animovaného a zrežírovaného filmu, ve kterém sice veškerá filozofie působí jako záminka pro rozehrání velkolepých akčních scén, ale i tak jsem ani na vteřinu nezapochyboval o jeho smysluplnosti a nepodezíral jej z laciné líbivosti. (25.07.2008)

Věřím, že na svou dobu to muselo být nevídané dílo nejen po grafické stránce a do té doby, než byl uveden o sedm let později Ghost in the Shell, to asi bylo pro Japonce něco jako Avatar pro diváky doby současné. A musím říct, že narozdíl od Avatara, který u mě asi už po měsíci od zhlédnutí pořádně vyčpěl, mi připadá Akira stále jako velmi živé dílo, jež za ta léta ze své působivosti rozhodně neztratilo mnoho. Působivá akce, mysterie a příběh, co mě zaujal hned od prvního obrázku a krásně stupňoval na své zajímavosti. Jasně, menší výhrady mám, ale po zhlédnutí to ve mě zanechalo opravdu veliký zážitek, navíc jsem si krásně rozšířil obzory v tom, jak má vypadat takový pořádný filmový hajzl. Závěrem jen vyjádřím svou víru v duševní zdraví amerických kolegů, kteří tak zoufale touží do hrané verze zadaptovat (čti: posrat) tenhle japonský originál. Co na tom, že roli Miyako nabídli mé milované Heleně Bonham Carter, když scénář píše ten nenapravitelný člověk jménem Steve Kloves? Ano, ten exot, který psal s výjimkou pátého dílu scénáře ke všem dílům Harryho Pottera, má v plánu vzít do svých pazourů tuhle japonskou klasiku a svou klávesnicí ji znásilnit. Boha jeho, i když pomineme spolupráci tohohle individua na projektu, nevěřím tvůrcům, že z Akiry chtějí udělat něco více než stoprocentní blockbuster, kde o nic jiného než akci nepůjde. Protože jestli mi tvůrci budou chtít tvrdit, že z toho plánují udělat film, který se bude smrtelně vážně tvářit jako filozofické drama, pak bych to s dovolením vyhlásil jako vtip roku. (22.01.2012)

Jsem architekt, a někdy přemýšlím, co bych pustil svým kolegů za filmy... Akira by byl dobrý adept. Je to film o lidech. Film o vývoji. O úpadku i o naději. Film o městě a jeho architektuře. O nekonečném růstu a jeho následcích. Vlastně je to ten samý příběh, jaký Japonci recyklují od 50.let - od první Godzilly. Manipulace s přírodními zákony nás svádí na křižovatku. Možná už je pozdě, a možná máme šanci na záchranu... Akira je designově stylová podívaná, která má hlubší přesah, aktuální i dnes... (21.10.2013)