Casper

Moje Casperovská premiéra dopadla dobře, ale bohužel nijak zvlášť. Christina je skvělá, i když ještě moc mladá a jako Wednesday je rozhodně lepší. Pohádka s komediálními i dojemnými prvky, která alespoň mě nenadchla, ani zvlášť nezklamala.Bohužel občas nestál scénář za nic a vyskytly se i momenty,nad kterými jsem kroutila hlavou.Scénu, ve které se Casper promění v živého bych si nejraději vymazala z paměti,protože to bylo bohužel vážně trapné.Tři HORŠÍ hvězdičky. (08.01.2012)

Pohádka z mého dětství. Má v sobě vše, co jsem jako dítě miloval. Záhady, charismatické hrdiny, vtipné i odpudivé záporáky a hlavně zábavu, které jsem se dokázal zasmát. A je to sice dlouho, co jsem Caspera viděl, ale myslím si, že bych se tomu zasmál znovu. A proto i toto nadprůměrné hodnocení. 75% (26.01.2014)

Typická klasika z "devadesátek" která není žádným pohádkovým veledílem ale jednou za čas na podívání třeba s dětmi to určitě není špatné. Ačkoliv byl za mého dětství Casper velký hit a nosil se na všem možném podobně jako dnes např.Mimoni, poprvé jsem ho viděl až nyní. Malinko tak nějak "americky" laciné ale milé. 3* za 59% (29.12.2015)

Americké děti byli asi jiné, než já, moji sourozenci, moji kamarádi. Vždy jsem měl rád pohádky, které měli hlavu a patu a vlastně byli chytré - vlastně takové pohádky, které jsou vhodné i pro dospělé. Už jako malý jsem nenáviděl pohádky, kde se zpívalo nebo byly příliš přiblblé. Bohužel Casper balancuje na hraně přiblblosti (např. přehrávající padouši - o co lepší byli padouši Pesci a Sterne v Sám doma), ale přesto si však udržuje jakous takous úroveň. (09.11.2011)

Jedno z nejvděčnějších témat filmových hororů – strašidelný dům, zabalené do lehce parodického duchu duchů s notnou podporou řady velkorozpočtových speciálních efektů a s nakrátko se mihnuvšími tvářemi celé řady velkých star filmového nebe jako Dan Aykroyd, Clint Eastwood či Mell Gobson. Ostatně hlavní herecké zastoupení, jemuž dominuje expodivínka Christina Ricci (Addamsova rodina) a budoucí prezident Bill Pullman (Den nezávislosti) k filmu a charakteru svých postav celkově ladí. Každý z efektů uzpůsobený tak, aby si na své přišli nejen malí, ale taktéž velcí diváci. Proto ty typicky hollywoodsky dojemné a smutné momenty trošku nechápu. Na jednu stranu příběh vyvažují, aby byl humor dávkovaný postupně, ale na druhou stranu, jak vám dítě ocení smutné vyprávění roztomilého ducha o tom jak zemřel? Celkově vzhled těch rosoloidních postaviček duchů zahrnuje typično pro komediální branži – tlouštík, hubeňour, debílek a roztomilý mrňousek, ke kterému budou tíhnout srdíčka právě těch menších diváků. Především v první části skvělá výprava, na které se pan architekt řádně vyblbnul, dotváří atmosféru celkem plnohodnotně. Zcela neodvratně emocionálně napěchovaný konec tak po předchozím značně zábavném vystoupení nepůsobí klišoidně a kýčovitě, ba naopak připomíná spíš takovou tu povinnou děkovačku na konci představení. Brad Silberling zkrátka natočil jemně nadčasový film, který v době svého vzniku docela zabodoval a i když už je to 10 let co spatřil světlo světa, pak efekty a zplozený humor mají stále co říct. Proto dávám za 3 a 1/2, když body srážím za příliš časný nástup emocí. Celkově jde v zrcadle hollywoodského rozpočtového běsnění o ucelenou záležitost, navíc s několika trefně mířenými dialogy. (11.01.2005)