Poslední představení

Mohlo to být kratší, ale když ten materiál měli, tak proč to nepodojit. O basketu vím kulový a stejnak mě to bavilo. Dost mě zaujal Jerry Krause, vyprofilovaný jako odpornej tlusťoch, co kuje pikle. Což teda asi byl. Přesto dokázal přivést potřebné hráče a trenéry, aby byli nejlepší. A to není jen štěstí. (06.08.2020)

Basket moc nemusím a dívat se na něj mě taky moc nebaví, pak ale přijde Netflix společně s ESPN s Jordanem a jeho kariérou a jsem chycenej. Od prvního dílu jsem se těšil na každý další a snažil jsem se vžít do jejich situací a emocí. Smekám před lidma z Netflixu a režisérem Jasonem Hehirem, to co dokázali z dosud neviděných záběrů bylo famözní a krása pohledět. Skvěle sestříhaný s různými momenty jednotlivých spoluhráčů a i protihráčů, kteří všichni obdivovali Michaela a jeho talent a všichni věděli, že je o level výš. Historii Chicaga a Michael jsem neznal, takže kolik trofejí vyhráli a co se dříve dělo jsem vůbec netušil, tím pro mě byl zážitek z Posledního představení o to větší. Různé názory trenérů, analytiků i blízkých přátel a jejich úhle pohledů seriálem obohacovali a také díky tomu byl furt svěží s každým dílem. Shrnutí - právem v Top 3 mezi seriály a doufám, že to tak zůstane. Hudba, střih, atmosféra, drama, otázky, které měli připravené, vše na jedničku. Nejjednodušších 5 hvězd, co jsem zatím dal. (20.05.2020)

Když se řekne sportovní dokument, vzpomenu si na tohle. Neviděl jsem lepší. Vše zde naprosto funguje. Od rozložení příběhu, odhalování informací, sestavení rozhovorů a témat, které se zde řeší. Hudba, jenž doprovází tuto neuvěřitelnou sportovní éru, kterou musí docenit každý, kdo se zajímá o sport. Ne o basketbal. O sport. Mě třeba basketbal moc nezajímá, občas se kouknu na highlights důležitých zápasů a sleduju olympijský turnaj, mistrovství světa a euro (jo ve výsledku se to zdá hodně, ale já takhle sleduju každý sport). Nicméně vždy pro mě byl Michael Jordan nejlepším a nevlivnějším sportovcem historie. Byl to dokonalý člověk? Ne. Byl to talent? Ano. Padlo mu všechno do ruky? Ne. Byl ochoten se vypracovat tak, aby se to dělo? Ano… Neměl to nejlehčí, ani nejtěžší, ale ukázal nám všem, že prostě je vzorem, ke kterému by se mělo vzhlížet. Netflix… klobouk dolů. Chicago Bulls… klobouk dolů. Takhle se dělá sportovní dokument. (07.12.2023)

Aneb kterak bylo těžké být (s) Michaelem Jordanem. Ne, nejde o dokument přinášející šokující informace či odvrácenou tvář legendy. Ne snad, že by se to kontroverzím jakkoli vyhýbalo (a že jich bylo sakra hodně), ale vše co zde padne, se dávno ví; ať již ve vztahu k Jordanovi, spoluhráčům, manažerům či médiím. I ty stovky hodin dosud nezveřejněného materiálu z poslední sezóny jsou chiméra, jelikož 99 procent z nich jsou nic neříkající záznamy tréninků. Ne, pořád platí, že Jordan si nepouští média k tělu, pořád platí, že nemluví o manželkách, dětech, businessu a takřka čemkoli jeho se týkajícím. Přesto (na něj) jde o nezvykle otevřenou zpověď. Čím je tedy Poslední představení výjimečné? Ničím. Nemá společenský přesah Sunderlandu či nesportovní přitažlivost duality Kapadiova Maradony. A přesto je tu jeden drobný detail, který to povyšuje na piedestal sportovních dokumentů. A sice způsob jakým je to celé podáno, jak neopakovatelně strhující, informativní, emotivní a nepřekonatelné to je. Nejde totiž o nic více/méně než o drobnokresebnou rekapitulaci kariéry ikonické über legendy, která dala ruku v ruce vzniknout legendě mezi týmy. A že se na ploše bezmála devíti hodin utvrdíte v přesvědčení, že Michael byl nesnesitelně soutěživý ve všem co dělal, šel pragmaticky (či chcete-li arogantně, sviňácky a tyransky) přes mrtvoly a rozhodně v nárocích na sebe či ostatní nedělal sebemenší smířlivé kroky? Well, that´s you, because you never won anything. (19.05.2020)

V roce 1993 jsem na trzích v poskomunistických Košicích na kolenou prosil své rodiče, aby mi koupili set Chicago Bulls (triko, šortky, šilt). Tehdy jsem vůbec netušil, co se za Bullsem skrývá, jen se mi moc líbilo logo s rudým býkem, které se objevovalo častěji a častěji kolem mě, v různých formách. Pojmy Michaela Jordana a Bulls mě zastihli až později, kolem roků 96-97, kdy jsem se již víc seznámil se samotným sportem. A ikdyž jsem občas hrával basket, nikdy to nebyl můj šálek kávy, a po střední jsem na něj vlatně úplně zapoměl, že existuje. Až teď, v roce 2020, jsem díky The Last Dance pochopil určité souvislosti, globální kulturální přesah pojmů jako je Bulls a MJ, a uvědomil si, proč jsem pokaždé, když jsem šel mimo domov, chtěl nosit to triko, šortky a šilt. --- Je až neuvěřitelné, jak obrovskou moc má globalizace, a že kult osobnosti nemají jenom diktátoři, ale i sportovní nebo kultruální postavy. Michael Jordan je možná nejsilnějším kultem, který na světě kdy byl, hned po Ježíšovi. Tato ikonickost byla dosáhnutá bez dnešních technologicky-společenských jevů, jako jsou sociální média: bez tweetů, bez insta postů a bez fb. Paradoxně právě kůli social media, kdy může být celebritou i člověk bez sportovních, kulturálních, vědeckých nebo společenských výkonů a výsledků - je vnímání skutečných osobností zrakem společností - naprosto roztříštěné. Díky tomu, je velice nepravděpodobné, že se ještě objeví kulty tak silné a výrazné, jakými byly MJ a Bulls. Neříkám, že je to špatně nebo dobře - spousta lidí dnes má možnost dát o sobě vědět, a přispět tak době a společnosti. Roztříštěnost kulturálních prostorů je za hranicemi úrovně, kdy by slova nebo simboly měli skutečný význam - a tak jen čas ukáže, zda dnešní technokratické způsoby společnosti prispějí, nebo budou se slzama v oku vzpomínat na devadesátky, kdy pojmy měli ještě obsah a hodnotu. Ps: The Last Dance je výborný dokument jak po sportovní, tak po filmařské stránce. (11.06.2020)