Psané ve větru

Tak po tomhle dávám Sirkovi druhou šanci. All That Heaven Allows byla jen ubrečená limonáda, ale tohle je zábavná, svižná, mnohem méně ubrečená limonáda se štavnatými vedlejšími postavami (vlastně jsou mnohem zajímavější než ty hlavní), atraktivním prostředím a fungujícími vypjatými scénami. A celé je to na 50. léta dost podvratné. Melodrama 50.let si začíná získávat můj respekt. (28.09.2008)

Melodrama není psychologické drama, víc v něm tlučou srdéčka, stékají slzy, vyznání naráží na hradbu nepochopení, mužská ješitnost si žádá satisfakci. Láska, nenávist, bolest i radost se prodávají ve velkém balení. A v případě Douglase Sirka i poměrně luxusním balení, dodávám. Vždyť se jedná o nejvýznamnějšího žánrového specialistu americké kinematografie 50. let. Ten film je hvězdně obsazený a kdo má melodrama rád, nejspíš nebude zklamaný. Za sebe můžu říct, že bych dlouho pátral v paměti, který melodramatický snímek mě dostal - a Psané ve větru by to určitě nebylo. Celkový dojem: 40 %. (04.09.2014)

Written in the Wind dělá melodramatům skutečně čest, řemeslně jde o skvěle natočený snímek. Zub času je však znát a na filmu (či spíše scénáři) se podepsal. Tempo nasazené na začátku snímku se totiž drží bez větších výkyvů až do samotného konce, čímž se příběh stává do značné míry velmi jednotvárným a v určitých fázích i poměrně nudným. A nezapomeňme na Doroty Malone - skvělá herečka ve skvělé roli s prostorem naprosto minimálním... No není tohle hřích? (08.07.2012)

Film ze starých časů dobrého amerického dramatu. Zřejmě díky předloze je příběh velice precizně vystavěný, s mnoha originálními, nebo alespoň zajímavými zvraty, přes něž směřuje k závěru, který ani u amerického filmu nemůže být jiný. Malinko mi vadila Lauren Bacall, jejíž výraz s nádechem mužatky mi do téhle role příliš neseděl. (14.07.2012)

V rámci žánru by to bylo na 5 hvězd, ale mě někdy trochu vadí taková ta tragičnost postav za každou cenu. Všichni jsou tak zaujatí svým neštěstím, že trochu nadhledu by neuškodilo. A aby to mělo skutečnou tragiku shakespearovských či schillerovských rozměrů, to by tam muselo bejt víc přesahu a metafyziky. Takže takový morální obrácení postavy při soudním procesu, kterou hraje Dorothy Malone, působí jako svěží vánek do dusna přílišnýho neštěstí. Ale filmově zajímavý, rozhodně atraktivní a určitě nenudící dílko. (20.01.2009)