Dědečkem proti své vůli
Dědečkem proti své vůli
The Reluctant Grandfather
Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Roman BlahníkHrají:
Oldřich Nový, Raoul Schránil, Ferenc Futurista, František Paul, Antonie Nedošinská, Věra Ferbasová, František Krištof-Veselý, Běla Tringlerová (více)Obsahy(1)
Továrník Richard Osten (O. Nový), který se ke svému postavení vypracoval od píky díky své pracovitosti a podnikavosti, si zásadně odmítá přiznat, že už přichází do let. Nejhorší chvíle prožívá, když pomyslí na to, že jeho syn Jiří (R. Schránil) z něj jednou udělá dědečka. A tak se Jiřímu snaží bránit v jeho milostných dobrodružstvích, a hlavně v navazování vážných známostí. Stejně tak odmítá přenechat Jiřímu vládu nad svými továrnami; sám si své bohatství totiž musel tvrdě zasloužit. Aby Jiří dokázal, že je stejně schopný jako tatínek, nechá se pod změněným jménem zaměstnat v konkurenční továrně jako obyčejný dělník. Díky pracovitosti a organizačnímu talentu to časem dotáhne až na jednoho z ředitelů. A dokonce pozná sympatickou švadlenku Toničku (V. Ferbasová), která se ve volném čase vzdělává, protože má taktéž své ambice… (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Nový a Slavínský na sebe moc štěstí neměli. Ve filmu je sice troška nadsázky a humoru (hlavně spojený Paulem a Kryštofem-Veselým), ale celkově se film spíše vleče a někdy i štve (velice směšna kariéra Raula Schránila, aneb jak být rychle ředitelem z dělníka pomocí pouze své píle a talentu). Zbylé postavy jsou tipické postavičky, jaké se tehdy psali jak na běžícím pásu (Ferbasová se mě zde vůbec nelíbila a ani se na tu postavu nehodila). Celkově se jedná o zcela průměrnou, ale profesionálně odvedenou tehdejší komedii. ()
Absolútna scenáristická naivita spojená s tou hereckou, ale učarovalo mi to. Medzigeneračné nezhody a súperenie sú v podaní Nového takmer ako zo súčasnosti, tie dlhé monológy s Fordom, Napoleonom a Baťom síce predĺžili film, ale stáli za to. Nad vývojom príbehu v druhej polovici už bolo málo sa čudovať, dalo sa to čakať od protektorátnej komédie, kedy bol neskonalý optimizmus povinný. ()
Stejnojmenná divadelní hra Františka Zavřela bývala svého času nesmírně populární – jak by také ne, když ji na jevišti svého divadla uvedl sám Král komiků Vlasta Burian. Definitivně ji proslavil ale teprve Slavínského film, v němž se objevila jiná velká hvězda – Oldřich Nový. Že nejde o žádný duchaplný příběh, je nabíledni a pro současného diváka je ta nastavovaná kaše plná standardních dějových klišé a venkoncem nesympatických postav téměř nestravitelná. Ovšem sám Zavřel byl (a dosud je) osobnost mimořádně kontroverzní. Tento životní outsider od mládí trpěl syndromem nepochopení a své krajně pravicové názory ventiloval prostřednictvím radikálních životopisných románů (pentalogie Polobozi). Konfliktní, přesvědčený o tom, že je zneuznáván, a že v české společnosti vládnou kliky protekcionářů, z nichž ta nejsilnější sedí na Hradě. Příčiny společenského neúspěchu nehledal v sobě a ve své nedostatečnosti, ale ve svém okolí plném nepřejících protivníků a nepřátel. Možná právě to jej nakonec vehnalo mezi aktivní stoupence nacismu v okupovaných Čechách... ()
Další z řady protektorátních pozitivních filmů, které oslavují práci a tvrdí kapitalisté jsou hodní a citliví. Průměrný snímek tradičně zvedá hlavně bezprostřední, živelná a energií sršící Ferbasová, aby ho vzápětí trochu srazila svým "človíčku", při kterém človíčkovi naskočí husí kůže i tam, kde žádnou kůži nemá. Schránil sice hraje vynikajícího kreativního konstruktéra, pro kterého není problém stvořit z revolverů soustruh, ale obyčejnou gumičku se používat nenaučil. ()
Příliš mnoho frivolnosti, příliš málo psychologického propracování postav. Šišlání Ferbasové mi bude znít v uších ještě dlouho. Dokonce ani Oldřich Nový to moc nezachránil. Ale sympatická je tu úcta k práci, myšlenka vypracování se od píky na vyšší post, z nejnižších pozic doslova holýma rukama a víra, že je něco takového vůbec možné - prostě pozitivní myšlení, které bylo v pohnuté době vzniku filmu velmi zapotřebí a které nám dnes všeobecně chybí. ()
Reklama