Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jan Pivec, Dagmar Frýbortová, Pavla Vrbenská, Josef Gruss, Ota Motyčka, Meda Valentová, Jaroslav Mareš, František Kreuzmann st., Drahomíra Hůrková (více)Obsahy(1)
Hlavní postavou je čerstvě jmenovaný docent MUDr. Jakub Johánek, psychiatr a nesmělý abstinent, který se výjimečně rozhodne oslavit s přáteli v nočním podniku své jmenování. Oslava, která se protáhne do pozdních hodin a množství alkoholu způsobí hrdinovi dočasnou ztrátu paměti a ráno se starý mládenec Johánek nestačí divit. Už dlouho sice pokukoval po půvabné sousedce, chudé Kateřině, víc mu však vrozený stud nedovolil. A teď, sotva se jeho mozek vzpamatoval z útoku nebývalého množství alkoholu, mu podnikavá spolubydlící jeho sousedky oznámí, že Kateřinu v opilosti zneuctil, aby tak poněkud svérázným způsobem pomohla kamarádce, která milého a dobře zajištěného pana doktora také miluje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Nepovedená komedie bez vtipu. Pěkných posledních pět minut. Hezké písně a zpěv Vrbenské. Sympatická Frýbortová. Především ale okultní film. Vrbenská: upsala bych duši čertu. Pivec: dnes v noci se ve mně probudil jeskynní člověk (evoluce). Valentová: Pane B.! … J.K.! … Pro Pána Kr. Zpěvačka v čase 38 přijde ke klavíru, otočí se zády (důvod??), překříží ruce a položí si je na zadek a hraje si s prsty a nakonec ukáže dvě tajná znamení - devilhorns a následně ukazovákem ukazuje směrem dolů (tzn. peklo). Pivec tři šestky (furt dokola) + další znamení. Frýbortová: merkelsign. Vzniklá škoda: 18 tis. (3 x 6). Motička: skrytá ruka. Gruss: 3 x 6. Tento film obsahuje snad nejbohatší sbírku tajných znamení (handsignes), co jsem kdy v českém filmu viděl. ()
Dnes neordinuji - je remake Okénka, kde hrál můj oblíbenec :o)Hugo Haas a Lída Baarová. Děj je v podstatě stejný, jen se odehrává o 10 let později :o) Doktor Johánek,kterého hraje pan Pivec, se rozhodne oslavit s přáteli v nočním podniku své jmenování. Oslava, se protáhne, a alkohol udělá svoje. No, a pan doktor ztratí paměť a ráno .... se už jen diví. Janu Pivcovi sekunduje v té době poměrně známá Dagmar Frýbortová a obě zfilmování mají něco do sebe, poměrně dobrou zábavu a herecké výkony... ()
Moc pěkný film, zdařilé zpracování povídky "Okénko" od Olgy Scheinpflugové, již jednou zfilmované pod taktovkou Huga Haase. Nevím, zda na Slavinského nějakým způsobem zapůsobila válka či něco jiného, ale jeho typický, filmový rukopis tu není znát... Dobří herci i příběh se zápletkou, milá atmosféra - jakoby to byla stále ta stará, bezpečná První republika... 72% ()
Slavínský se po 2. světové válce stal mnohem méně sentimentální a více civilistnější, humor je v jeho filmech pak více intelektuálnější (všechny jeho tři poválečné filmy do roku 1948 se mi zdají z jeho filmografie evidentně nejsilnější). Adaptace Okénka je vydařená konverzačka, ovšem jindy hodně cynický a ironický Pivec (můj to oblíbenec) tu docela dost připomíná Haase. ()
Tento remake známějšího filmu z roku 1933 nedopadl úplně nejlépe. Režisér zůstal sice stejný, ale obsazení je o poznání slabší. Pivec není Haas, Valentová není Nedošínská a Frýbortová není Baarová. A jestliže v roce 1933 držel vyšší úroveň jinak ne moc dobrého filmu především výtečný komik Hugo Haas, zde se humorná stránka neobjevila, byť se Jan Pivec snažil, co mu jen síly stačily. Ovšem na druhou stranu je zde zase příjemným překvapením půvabná Pavla Vrbenská - téměř femme fatale. Škoda jen, že to pro ni byl poslední český film, následovaly sice ještě dvě role v Anglii, ale velkou díru do světa tam bohužel neudělala. ()
Reklama